GLOSA: Agresor na Výstavišti

Koncert Visacího zámku v píseckém letním kině starším zabrnkal na struny nostalgie, mladší potěšil a asi všem rozhýbal jejich bránice. Na zcela jiné struny, po produkci punkových „veteránů“, však zahrál jakýsi mladík. Sedím na Výstavišti se zpěvákem jisté rockové kapely a debatíme, hlavní budovu Policie ČR na dohled, a rozebíráme výkon punkových inženýrů ze „Zámků“, když v tom k nám přichází skupinka mladých mužů. V čele vytáhlý klučina s nakrátko ostříhanými blond vlasy – typ diskoskinheada, na nevinném obličeji výraz bijce. Zastaví se před námi a přemýšlí, má-li na nás vypustit páru své natlakované negativní energie, nebo pokračovat dál. Rozhodne se pro druhou variantu. Po chvíli však slyšíme povyk.

Asi sto metrů od nás vidíme téhož mladíka, jak kope do ležící postavy na zemi. „Tak si přece žáhu zchladil,“ říkáme si. Zvedáme se a jdeme na místo činu. „Co se tu děje,“ ptáme se útočníka. Otočí se, kouká, nic neříká. Punkerovi na zemi, asi sedmnáctiletému klukovi, podáváme ruku. Agresor si nás měří pohledem, nakonec usoudí, že i s přiběhnuvšími kamarády punkera jsme, slovy hokejového komentátora, jeho partičku přečíslili, a od svého záměru pokračovat v okopávání někoho, kdo se ani nebrání, upouští. Mladý punkáč se sbírá ze země, stále děkuje a diví se, proč ho jeho vrstevník napadl. V očích se mu zračí dobrota a čistý pacifismus. Působí tak, že by se snad nechal ukopat, než by na někoho vztáhl ruku a pokusil se bránit. Nad odehranou scénou jen kroutíme hlavami a ptáme se: „Kde se v tom mladém klukovi vzala ta nenávist? Co mu vadilo? Že má někdo číro nebo jiný šat, kterým se hlásí do jiné komunity? Povzbudil ho alkohol?“ Říkáme si, že chlapec agresor asi neví, co sám se sebou, tak se to v něm mlátí a občas zmlátí i druhé.

Možná bude jednou, nebo už je horlivým stoupencem a ideálním voličem Dělnické, Národní nebo jiné nacionalistické partaje. Vrhnout se na něj kamarádi punkera a zmalovat ho… by bylo také jedno z řešení, ale možná by ho to v jeho vidění černobílého světa ještě víc utvrdilo. Napadá mě, co mu jeho okolí blízkých, školy, společnosti vlastně nabízí za vzory? Možná těch, které stojí za následování je víc než dost, třeba je jen nevidí nebo nechce přijmout. A kde se v něm rodí tahle tupá nenávist? Možná odpovědi najde sám u sebe, možná bude mít kliku, a potká ty, kteří přebytečnou energii upouští jinak, smysluplně … a namísto martensek a baseballové pálky, kterou by se oháněl na ulicích, si pořídí třeba tenisovou raketu, a jeho údery budou postrachem jen pro soupeře na kurtu. A dost možná je to jen má naivní představa.