PARALELNÍ SVĚT-70

Major Karel Pokorný pozoroval točící se listy větráku na pozadí zářivek umístěných na stropě. Vedle něho sedící nadporučík Mirek Vincent zamyšleně hleděl na hladký povrch stolu a hlavou mu táhlo velké množství myšlenek. U stolu seděl i kapitán Karel Skácel, který se tvářil zachmuřeně a nervózně si prsty přejížděl kořen nosu. Podplukovník Michal Novotný těkal zrakem po místnosti i po těch, co seděli u stolu.

„Už jsem plukovníku řekl, že se opět dostáváme do kondice a budeme brzo připraveni na návrat do paralelního světa,“ pronesl podplukovník.

„Nebýt toho podemletýho okraje silnice, tak by se ta vaše akce nezvrtla do takovýho dramatu,“ řekl major.

„Člověk míní, osud mění,“ pronesl nadporučík.

„Když se ten kus tý silnice utrhnul, tak jsem si myslel, že to bude naše smrt,“ mínil kapitán.

„Při plánování musíme brát zřetel prostě na všechno,“ řekl Novotný.

„Když mi na dovolený zazvonil mobil, že se mám připravit na okamžitý návrat, tak mi bylo hned jasný, že se stalo něco mimořádnýho,“ pronesl Pokorný.

„Nebýt vás, tak by ta akce skončila naprostým fiaskem,“ ozval se Vincent.
„Sám bych to nezvládl. Vy jste ze sebe vydal maximum a dokázal jste, že patříte mezi elitní členy jednotek X,“ řekl major.

„Děkuji. Když jsem pokaždé vaše akce sledoval přes monitory, tak jsem chtěl být s vámi.“
„A určitě jste nečekal, že až budete v akci, že to bude tak dramatický,“ mínil podplukovník. Sotva to dořekl, tak se otevřely dveře a do místnosti vešel plukovník Clark Davidson. Čtveřice mužů se rychle postavila do pozoru a plukovník jim pokynul rukou, aby si sedli.

„Dobrý den, pánové. Tak jak se vám vede?“ zeptal se Davidson.

„Jak už jsem vám říkal minule, brzo budeme opět schopný nasazení v paralelním světě,“ řekl Novotný.

„To rád slyším, ale vaše mise byla z rozhodnutí vyšších míst ukončena.“
„Cože! Proč!?“ vyhrkl kapitán.

„Bylo zastaveno financování projektu, pod něhož jsme spadali i my.“
„A co použít k financování něco z toho zlata, co jsme přivezli z paralelního světa,“ pronesl major.

„V tuhle chvíli si nemá smysl klást takovéhle otázky. Do hodiny bude celý tenhle podzemní komplex zapečetěný. Vaše mise skončila.“
„Chtěli bychom aspoň vědět, co se děje v současnosti v paralelním světě,“ řekl nadporučík.

„Podle očekávání vás Němci zuřivě hledají všude možně. Ale o té základně ve skále nemají nejmenší tušení.“
„A také nemají tušení, že mají už od nás pokoj,“ poznamenal suše podplukovník.

„Zvu vás všechny na uzavřenou párty, kde budou i jiní členové jednotek X, kteří prováděli akce v paralelním světě ve svých zemích,“ řekl jim plukovník.

„Možná přijdeme na jiný myšlenky,“ mínil Pokorný.

„Berte to tak, že prostě všechno jednou končí. Jste skvělý tým! Sbalte se a pak dojde k přesunu na tu párty. A ta bude stát určitě za to!“ pronesl Davidson, načež odešel z místnosti.

„Tak to je teda překvapený. Mise skončila, zapomeňte!“ řekl Skácel.

„Co se dá dělat. S tím, že naše mise jednou skončí, jsme počítali. A stalo se to holt dneska. Všem vám děkuji, že jste odváděli při akcích maximum,“ pronesl Novotný.

„Přál bych si, aby pro nás platil text té písničky Voskovce a Wericha:Nikdy nic není definitivní,“ řekl Vincent.

„Třeba to pro nás bude platit,“ mínil podplukovník. Poté opustili místnost a chodbou se rozléhaly jejich vzdalující se kroky, přičemž postupně za nimi zhasínalo osvětlení.

KONEC