v noci to bývá nejhorší

V noci to bývá nejhorší,
víčka tíhnou k zemi
a jejich majitele pálí oči,
kruhy pod nimi se houpají
doprava, doleva, dolů
jen nahoru se jim nedaří
malují obraz do tváří
tajemně na nich vytváří
nevím – snad,
neštěstí to připomíná.
Postava zkroucená nad stolkem s poklady
do ticha mumlá,
ještě ji vzpomínky odvahy dodaly

Okny ven do noci

- povídalo se –

že mluvila

prý sama se sebou

se smrtí,

s důvěrou,

pod kabát z podsvětí úplaty nabízela

---