Na konec
Ticho léčí
a dává pokyn myšlenkám se rozběhnout o stěny
kde polámou si křídla jako běsi vyhnaní do ráje
na rukou omrzliny a závěje rozbíjí veškeré vjemy
Večernice
V koridoru čekání
zastavil se čas
jak mě dnes objímáš
bloudí ti prsty po dlani
82
Noc hebkých polštářů
jsi lhář -
láska jak bílá krajka
se mi zdála
Myšlenka
Mořská víla
Dnes zbavená smyslů
topím tě v srdci zapomnění
chytám do sítí
barevných snů
Jiný svět
Nebe se dívájak ti do vlasůpadá stříbrný leska rety vadnoudo masky únavyvšechny slzy tvé duše zalijí tuhle smutnou zem kde nikdo vášní nedychtí a máloco zbývá nám v srdci ryzí svět točí se ze zvyku klam a bída poznání halí nám tvář kdo bere za kliku nebeských bran oči zavírá.
V náruči
Noc si ustlalana polštáři hvězdprosby z úst milencůvlní se ve větvíchkdyž on je s nívesmír odloupnehvězdě cípten jako neonláká štěstípřisednout k námpod větve jablonía mlčet si do tichav náruči.
Panelák
Chlad cizotyvzdychá z panelůzjizvený krajhladí si tu rýhukřikem z pískovišťv přízemístaříci o hůlcepohledy prosíjsme tadytady jsme -v útrobách domuotisky botnahoru i dolůze schodůodtéká mládídoma bosé nohyhladí umakartve druhémlásky svěží hlasztrácí se v klapotu střevíčkůna chodbětam on ji čekáspěchá mu vstříctdveře dokořán -nevěrně laděnákytara v přízemízabrnkájejí sytý hlasnedá stěnám spátaž je zateplíaž je zahřejísotva co prozradívysokofrekvenčnívolání netopýrův panelákuna chvostu města.
Muškáty
Už se mi ztrácítemuškáty krve rudévločky vás zdobíkadeřavéstudí noca líbá mrazivé svítánípo lístku opadámv slabý stvoldočkám s vámipříslib jarav závětří.
Milostný příboj
Když laskal jsi mé tělojako věc k tomu stvořenoutisíce mravenců vrnělomi pod kůžíopřená o tvé pažetisknu se a ševelímrozhoupám vlasyvodopád do bílých peřinsvlečená do volnostimilostné nadějeztrácím dechna břehu postelejako dvě loďkykymácí nás příbojve svém objetínahé bokysvítí do tmyjako majákv bouři.
Dívka s kytarou
Povznesenáv tóny se měníten její hlasvlní se ti do srdceševelí do tichaprvní řadymá dlouhý krkdáš prsty na hmatníkčeká tě zázrakzasněnía molltma v Lucerněobjímá mě i jípředehra dotekůstane se ženoupřetéká ze strunvlna písnía prosíochutnáš ji směloupak náhle plachánepodobná slovůmutíká ze sáluza tebou zamilovaná.
Milenci všední
Krájímsi tě na kouskysnídámvyprahlost diskuzelámuv polední pauzenudu samotysucho v ústechprolévám vínems cizím mužempod lampou u večeřezkouším letmý úsměvvšak nás nevzrušív noci pod peřinouse litujislepená narychlos tělem tvým.
R.U.R
Ještě z masaa svalů složenátroufalá láskouvzešlá od lidílekám se stínůvlním se v pudu tělsblíženípro všechny robotyco po nás -zbytečnáubývám s Lunouvěku technikykůže tělavoní po oceliRossum´s Universal Robotszrození.
Mít tě
Noc nahých křídelhladí měúsměv v polibcíchšeptám lásko. schody do srdcevedou bez zábradlídržím se těštastnáza ruce tvé.
Malá lotranda
Maluje nebe ohnivéa den z pestrých šátkův šaty se strojína nohou botaskyco s klidem strčí do peřinstřídá smíchs ječením sirényna poplach bubínky zníza chvíli ze skříněpíšťalka o pomoc křičíkoš prádlaletí k zemis ním lotranda malá -pak schoulí semi do náručeneposedné nožkyještě se komíhajíale hlavička plnářeky vláskůuž objímámaminčina ramena.
Motýl
Motýl z hedvábímá krásná křídlabarev podzimníchvystaven na orchideiobdivován okem lidskýmsrdci nepřitisknekrásu volnosti -šťastný bývá tenkdo létákrajem voňavým.
Na konci dne
Foukámti bolístky dnelepím náplastiveselých historekdo ticha špitaných -po zádech kroužím prstymáš spánkyhorkou krevlíbám ti čelochladím spěcha zítra zaspro sebejsme tu.
Jen takový pocit....
Sen jako bílá hřívatiskne se ke spánkům
hladíš mi křídla
věřím zázrakůmzůstanu do kuropěnípak náhle foukne chladz prázdných dveří -a v mé tvářinejasný úžas hladí řasyněkde tudéja vu
Doznívání léta
Doznívá melodie létas prsty lístků si pohrávávětrné ruce noří do větvína zemi nacházíš koberec přepestrýrozfouká do cinkotuprůsvitná sklíčkazvonkohrya stín místo sluncebude nám líbat víčkapředehry -odchází s první mlhouv krocích se ladípodzimní sonátasychravá.
Hráme v šachy
Nasadím si klobouka rozehráme šachypo černých jáber bílémáš na krku motýlkasako svlečenétváříš se naprosto jistětahy promyšlenéjsem v úzkýchza každý šachdávám fantstojím v bílé kůžijezdci obklíčenazem je daleko - mužiramena dychtiváprsty proklouzly věžikůň zařehtášachovnicenocimásvého králeŠachMat.
Slunečnice
Jako dáma v kloboukudívá se zpříma do krajev travnaté zeleni paloukuvláhy lačně se nasajevysoké tělo ohýbážlutokrásná slunečnices tím nahoře si povídáokolo plotů vinicestarý strom, kde voní smolasvou něžnou září ovine. Vinice Šobes, Podyjí 2009.
Neděle
Všechno jsou tvé rtyzimouřivé muškynoci probdělékdyž líbáš mě na patytvé čelo pnoucío krůpěje slzmilostné neděleprožívám moment horoucíhrkne v kukačkáchkat všednostiprobouzí násmá ostrý jazyka břitvu v hodinkáchve rtutitěch bosých dnítoužímpo neděliZa šest dní.
Věřil jsi v princeznu
Tam na kraji prázdnazačínáš stavětzámek s cimbuřímzakletouprolhanounevěrnoustřežíš jako princeznuv osidlech ze zlataleštěných zrcadelsedí ta jejísvatá pýchamáš úsměv lokajevšak srdce rytíředo kterého píchávidličkou na kuřataOna si jen hraje.
Hádka
Svlékám sez barevných ctnostív noci krepupaprsků pouličníchv nocikdy stébla mlčíza Tebou -jsem náhle volnábez obojku zlostimá ruka v prázdnuse topív moři pocitůbyt je vraka postel místokde se sloužíjá trhám masku mimana kouskyta scénakymácí sev příbojikdo komu facku -Brečím.
Místo kam se ráda vracím
Z čeho rostuto co vidímco smím dýchatkudy chodím - Alma materRvou tě ze zemětrhají žíly křemenezoufají vodámradují pramenejsi nebe před bouříkrůček do nadějemoje Alma matertolik neskutečných místkam zas a znovasmíštělo i duši vzít.
Poslední div světa
neokázalá v štědrosti pochopeníneoblomná v srdečném mámenínezištná v ruce hlazenínejvětší majestátv srdci postavenýneodcházej Lásko -zítřek pro tebeje zrozením* * *.
Nostradamus
Noc stébel, ticha a trávyopium z hubnoc jenž šepotá hlasem zkázy* * * chví se chví odpovědi časunad nebem je cizí světkrál tebou pohrdl v chvatuvšak proroctví nebyl tvůj hněvnaslouchej básni čtyřveršíkde ohně vzhlíží ke stromůmnoblesa jejich jisker sršípříšeří zla vděčí nohsledůmdoušek vody a oni zhřeší jako panna je noc které věříšv tom útulku tmys tebou se její bázeň rozfoukádo křídel ptačíchzase jen nazídotkneme o trnyty nešťastnéco viděli nás v očích. 21. 12. 2012.
Z planety Zen
Zoufale zoufalý zmítaný zbabělostí zlozvyku Zříš zřítelnicí zlomen zárodky zlých zbytečností Zmaten a zneklidněn záhubou zlomyslných zámotků Zábavou zírajících zvířat Znetvořen zemí z planety ZEN.
Lásko....
Lásko. jsi kouzelný proutek z laskavého stromu krása dvou dřevěných loutek, co se na noc obejmou v domku pro panenkyTak lásko, zasaď pecku do země.
Muži
Noc ohýbápláty osidelsnad oči přimhouříkdyž muž v tancijen na chvíli se dvoří -pak velká náručv ideál co city v srdcimoří - pleskneo noci dych v náručíkolébá ženu tisícíjež slyšela plavýlásky smícha noc ohně rozední -Tvá náruč vůně jisker chuť dřeva svítání.
Stařešina
Ó chmýří čekám tu s tebou na prvé fouknutíjsi zámotek radostiv běhu každodennosti čechrám si těstařešino květu. .
Vada na kráse
Obloha má ječné zrnotrápí se tímproto zataženoobloha se zlobízrno jí v mráčku tlačíobloha je podmračenájako ženana kráse dotčená.
Sáronská růže
Jerichoměsto víryomráčí tvou bolesta hledáš výkřiky ptačíozdoby domů v sluncištíty blýskavémají k nám ruky vztaženépřes staletínaděje kotví v zoufalstvímoře Mrtvé pak slzy těchutápískrz opar rannídvě oči tě hledajívzdálené tobě-však blízkélidskému pokoleníZeď nářků soumrakem neděsíduše lidské tu zpívajíkojí se nadějí matkou, jež chová hebký květ matkou, jež do rovů pokládá scvrklý hněvnad Jerichem paměť Pokušení.
Krasohled
Zase snášíš na mě modrou deku a zíváš pokojem zdi nás opřou když hladí nás nezájem zoufale škrábeme do ticha dotek prstů nechutná samoty sen zavzdychá sami jsme zapomněli dívat se do sebe krasohled.
Láska v truhlíku
Verbeny netýkavkyvřesylobelky a petunie modřencekrokusy pelargonie květy květů filharmonieplesá mé srdce jásá obdiv očíbarevná melodie celoroční ku radosti na okenní římse jste .
Ženy
V tyrkysu noci jsou ženy sousoším hvězdkrůpějky medu co se blyští na těle jejich píseňje hlasem včel co nektar sají nesmělea krajina jak rozevlátý vlas zas chutná po ovoci.
Než....
Krutost čistotyhladí vlasyosahávákůžirosí nehtysto tisíc bledýchkapeko mou tvářse sklouznenež Zaprší.
Bojím se ptát
Loukotě noci zvučív pavoučích krůčejíchvše mé dávno spíLapená v síti rybářskénapůl leklá vodou-hltámtam na dně, už jsem bylaVšechny omluvy pro Tebe vítámkdyž k ránu bytem se motáštam ve střepu zrcadlapodivný souboj tělpadá na mě dech a zebe-co má být hebkéden vzbudil nebe-výkřikem. Zasypal jsi lásku hroudou kameníruce Tvé nejsou křídla andělskýmodřiny jsou to posledníco chráním před zraky lidí. Proč mě biješ. Nezeptám se.
Dav
Soucitná rána vyloupla dentam kdesi ve zdechspí překrásný senže bosé trávy se dotknouže stebla prsty protknouže tvrdost a pustota hlínyzazebe prstyjako lidská samotajíž plní se hrstisoucitné rety vzdychajídav lidí jde ti z cestychodník je místem samotyjdeš průvodem nicoty.
Sen
Něco je za okny v té černé díře zasmušilý noční déšťpo kapkách okapy slížes tebou tu spím a srdce ti vřerty však mlčí, co zaťatá pěstv těch nočních hodináchticho trhá divoká zvěřmě děsí ve snáchvšak tebe tu objímáhříva té BESTIE.
Kurtizána
nejdříve tvářkrásně rozjasněnápak už jen týla z vlasů černýchtemný stínmísto rukydivný pahýlz květů nevzlétlžádný motýlbachor měl velkýústa mastnápoprvé světla zhaslaa do okna ťuk netopýrnejdříve tvářkrásně rozjasněnápak už jen týla z vlasů černýchtemný stín.
Plamen...zrození
Zámky úst barví na rudopozdrží půstkdyž srdceje hnutojazyky žlutých sesterpřestanou růstdřevo je svážebílé tělo z kůžeony svlékajímé šatyjako kůrupotajíhluboko v hrsti chvojíprvý je plamentam přijímámduši svojív podobě znovuzrozeníneokrade ji dýma nezaplaší mraky kadeřavévšechno MÉONspojí tělo v šatoblékneblikavý, sálavýdrakbez křídelplazí se tělem mýma bezpočet jisker chrlí v něms rozbřezkemzážehmá duše svítá.
Vlas
Kajícně kartáčuješz kabátu její vlasjako by byl kopřivajako by měl v sobě mátujejí vlasvčera ti byl přízík životu kvasdnes dopadá na zemuž jsi domavzpomínka na vlasstojíš u kamena tvoje ženaje dnes šťastná, přešťastná.
Pád a stín
pád a stínv lipovém tichulístků barevnýchpro jediný tóna jediný letve vzduchumarné sténánía hlas z lukv ozvěnách se předháníústa a bolvýkřik sovído propadliště láskyv duši hodinynejistot tikajíohlušení tepenje teplem tvýmv dechu závan záhrobívlasy jak struny šedivéza mou spásu zoufajípád a stínv sobě v každé bytostivídámje souměrný s ohněm kde praskot větvíse sytí k smrti na popelpád a stínk zemi odpadladalší iluzeto bolí, nedůstojněto bolía tak ho nespatřímtoho druha to egoten nezmarjež ztuha vleče se mi v patáchpád a stín.
Píšťalka
Jsem otlučená píšťalkapíšťalka, dřevo břízovíta, co stůně, když jí tělo řezbají. Když ústa prvně se přisajívzduch, co chví se ve mněrozezpívá se náhle po krajia prsty, co na mě sahajíveselí, strach, smutek zahrají. Mě otlučenou píšťalkuv trávě nechal tu ležetpro drzou, nezralou, kdejakou holku. Že mě chce se brečetneví ten cvrčekco po mě lezea mě se slzeže on cvrčea mně souzeno mlčky ležet.
Osud je můj
osud je můja já jsem jehonelehám na stůla někdy pojími kdejaký lůjvenku je větříki nepříjemný chladto vše je osudu děníosudu hladosud je pocestný s tornoumá ji pro všechny prostornoutobě nadělí s veškerou pokorouke mně jde chůzí nemotornoua když se mi chce ukázat mu pyskchápu, už vím nemusí z toho být ziskosud je pyšnýpyšný v buřince šarlatánněkdy má svatozářonehdy kopytatak co naděláš.
Srdce se mi.....
srdce se mi někam rozletělorozletělo jako sedmá kavalerie vybilo se srdce méach, to ta letorato ta bláznivá koketerievidím už i stíny galeriesrdce odletělo možná do prériemimo tělo do tramtáriedo úplného dna vší mizérie
Pomluvy
Hadí jazyk pomluvseká ledovou tříšť,tak sebe již nermuťi skloň se k paprskůmbudiž z ledu voda k napití,co zchladí ta hrdla bodláků. Teď letí bez perutívstřemhlav zemi pokynouttam v hlíně s červy naživomají s kým se obejmouttam duši stejnou, spřízněnoumrzkou a nicotnouv té černé díře ovinoutam jedové slinykosti olíznoua všechno je nemocno.
Památce mé maminky- Nasedla do černé bárky a odplula
Byli jsme ještě tak mladía neobyčejní smíšcišílenci nepokojníto poprvé hlas smrtinás jen oslovilv křížku matky. Na písku za domemcizí děti se smályněkdo jako jástojí nad hrobema ještě mě češou a strojíjako pannu na hraní,ať se snad líbímté černé díře, či hostům smutečnímto nevím, jedno tak, jedno je mi -Nezbylo nic z dětské hryv slzičkáchsmutek se utopil,tak život učí prohry. Jak však je vyrvat a vytěsnitz každičké kapky krve mé paměti. Srdce tehdynasedlo do černé bárkya v koutcích ústustrnul dětský smích.
Bylo a je
Jíme společný chléba stejné věci nás tížídýcháme tentýž vzducha vždy, vždyjsou si tím naše srdce blíž. Bylo a je,že smutek i radostnás spojujeříkám,,Nechám se tebou vést, ale vedu tě já to nemůžeš si splést, však nechám tu pasta lehnu iluzi na lepkavý plást". Bylo a je,že smutek i radostnám kralujeneklidné bouře i příměříz dálav se noříčas vše dokreslujetak bláhově se tomu věří. Bylo a je,že jíme společný chléba chutná mi stejnějako dřív.
Osamělý noční blues
Nebe je plný hvězdkterá asi svítí zrovna námsotva do strun vidímno, nevadí po paměti tu skladbu známstruny jsou prokletýpro mě všechno, co na srdci mámdo vlasů se ti zapletlysny z tvých copánků, co nikdy nespoutámstruny jsou prokletýsny z tvých copánků nikdy nespoutámnebe je plný hvězdtrochu smutek mámjsi stejná jako ony noc a tajemnástruny jsou prokletýpro mě všechno, co na srdci mámdo strun tak opojná vstoupila tajemnásotva do strun vidímno, nevadí, po paměti tu skladbu známUž skoro svítá a jsem tu SÁM. .
S kým zůstat?
Nemám tě ráda, řekla mu mámaNemám tě rád, řekl jí tátaNikde o tom nemluv, je to mezi náma, řekli mi obasvět v mém srdci velká je zradabolesti mé doposud nepoznané počínám znátusínat pod dekou, béďu si hřátpokus neusnout a slyšet jejich šepot akoráta ráno, ráno si zas hrátS kým zůstat. Budou se mě ptát, cizí žena, cizí pán. Copak odpověď znám. Nemám tě ráda, řekla mu mámaNemám tě rád, řekl jí tátaNikde o tom nemluv, je to mezi náma řekli mi obakvět domova, už tu není, není zahradadětství mé, už jen chmura, je čas se bátzavírat oči a zacpávat uši, když na sebe začnou řvátnajust a natruc budu se s jinými práts kým zůstat, mohu se jen ptátS kým zůstat.
Spánek
Vak spánkutiše tě obklopíTy hledíš snům do klopyje to jak na jařesny tě pokropíněhou či blahemkdyž duše se nermoutívykoupení je lázeň snův drobném pohnutía ráno z něj jak ptáče uletíš.
Když přiletí bělásek
Ještě krvácímz ran vlčíchtěch očí zdálo se víca líc ruměnec neskrýváže byl tu mužže jeho dech nabral vzdechže si tu lehla tělo mé bylo mechpak šátky z květůsvázal mi rucestal ze mě se pramen zmatkůnebylo nikohojen drobných kamínkůco tlačily do spánkůvěčnou pohádkuna duši bělásekzatřepal křídlya už mě minul doufám že o vlásekpro můj míra pro další z jeho lásek.
Ruce vrahů
Ruce vrahůmíjejí se s tmoupod lampou ďáblůmíjejí se s úsvitemkdyž krev cítitje na prstechruce vrahůbojí se o sebechoulí prsty do rukavicejsou strnulé - na pozoru mají se. Jejich oběti zapsányv každičké rýzena dlani ďábelkreslí jim obrazceneujdou osuduty ruce jsou nástrojepodivných dělznavené tou pracípro satanachvějí se a vědíže přijde do pekeldopis zvacísnad kdosi je proklelpadnou k zemibez ovacía čísi jiné, dobré rucehlínu obrací.
Démoni noci
Démoni noci sténají a prosízoufalství skrývákdo mučíkdo zlu a surovostisvým srdcem ručídémoni noci, tmy a okamžikujsou tujsoua stráží své sestry: Pochybnost, Zbabělost, Lež a Bosorku bláznovstvídémoni, jen oni smípohlédnout do křoví tvého srdcea sebepoznánítam v jeho komnatáchláska k soběplane tak prudceaž tě spálídémoni z téhož popelepovstanoucosi reptají, chechtají se, klejoubratrsky s duší splynoua nevstaneš více z postelejen ozvěny srdce bijouslyší je, slyší - ticho, tmaa ti, co se litujou.
Rocková muzika
Rocková muzika
Kovový vzdor leskne se v očíchje příběh mláďat vlčíchkdyž vábí tě a sténánaříká do ušíkytary hlas kovovýnic ho nerušíani ruka ledová ani doba soudobávykřičí vzdor a v hloubce tě obejmeje posedlý touhouotroka v tobě najdekytary hlas kovový žal duši sejmekovový vzdor leskne se v očíchi na tebe dojdekovový vzdor leskne se v očíchjako pochodeň hoří v srdcíchkdyž vábí tě a sténámuzika rocková, hanebnásvatá, naháje mrcha je v srdcinavěky kovaná.
JÁ
já chvěl se jako list
na stromě
já cítil ten pres a lis
někde ve mně
V kolébce osudu
Z některých kvítkůse květ nestanez dítěte stejněpak dospelý nevyrostev kolébce osuduje přikrývka tvrdái sladkáčastěji však bolíjsou krásné v rozpuku lícejsou sinaléa kroků nenajdou víceke slunci míří i kominík černýke slunci nedojdou nohy chladnéněkdo i v bíděje ti věrnýjinému na obtížtvoje srdce bědnév kolébce osuduje přikrývka tvrdái sladkáčastěji však bolíz některých květůjsou kytice krásnéz jiných trny do prstůty polní oko míjíjiné snad uvadnouve váze, kde vodu vypijízrovna tak lidé jsou jinía v kolébce pelestčeká na květzda bude v tvrdém lůžku kvést - žít.