Když jsem smutná

Kde najdeš více,
než v písmákově sbírce?
Když smutním,
otevírám jeho stránky,
starosti každodenní ztrácejí se,
vracím se do pohádky.
Chvíli se vznáším,
chvílemi je mi nevesele,         
jak slovo za slovem však plyne,
zbavuji se beznaděje.

Lásce a všemu kolem ní,
to učím se od ženy,
jež miluje život tak,
že mohla by ze sebe
každému kousek dát
a zbylo by ještě dost
i pro toho,
kdo lásky je prost.

Nádherné jsou pro mne chvíle,
když čísti mohu verše jiné.
Jsou pompézní i nostalgické,
to však nebrání jim
do rukou vzít srdce lidské,
potěšit nás krásou slova,
jež napsáno je mistrem.

Když nás někdo mučí,
když nás rány bolí,
nabídne nám náruč
dáma každým coulem.
Úsměvem a velkým citem,
obrací se ke všem lidem.
Ukrytá za svým nickem,
mohlo by se zdáti,
že zvěřinu ráda loví,
však začteš-li se,
okouzlí tě něžností
a nebývalým umem.

Náladu mi někdy spraví,
blbůstky ze zahrady alešovy.
Přemýšlím vždy marně,
jak rodí se v jeho hlavě?

Když má duše splínem hyne,
nezbývá, než kliknou myší
na čteníčko u Květoně,
tam se moje mysl ztiší,
zlá nálada je pryč,
radost probudí se.

Každý je tu vítán
i na diskusi místa dost,
když argumenty nechybí
a dostatek je slov,
řeč se krásně vine,
probere se vše i to,
co se jinde nedozvíme.