Svatomartinská Deepresse

Maniodepresivní psychóza je horší než sražená laktóza, hromadící se v prsu matky, která z ramene čistí kojenecké zvratky. Je čas jít vpřed a nehledět zpátky! Zašlapat ubohou sedmikrásku. Za ochranu přírody nevydat hlásku, trhat květinám okvětní plátky, Zničit si Zemi odpadem z chatky. A tak si všichni načešme patky! Zadumaně sedět u vodnice, řvát nahlas co běžně se neříká. Klepat se, když někdo od světnice dvéře zlehka odmyká. Spálíme všechny pozemské statky! Utopit se v internetu, začít, a pak nedoříct větu. Nobelovu cenu dát Kateřině Jacques a truchlit, že vyhynul rosomák. Dneska jsou cool dredy a bradky! Otevřít oči a vzepřít se stádu a mezitím tiše u koryt bučet. Být vždycky ve předu, nebýt tím vzadu! Spálit knihu a do bedny čučet. Na co jsou jeřáby, když máme kladky! Jistotu mít, že potopu přežiji, večer pak pod dekou milovat Sofii. Víkendy prokalit, bavit se s přáteli, vyhnout se depresi, když prachy jsou v zadeli. Zrušte matiku, táhne nás zpátky! Když nevíš co dělat, tak sázej topoly. I největší bebíčko vždycky nás přebolí. A nežerte maso, dyť je to vražda. Na výkladní skříň hodí se dlažba… A teď si navzájem uhryžme zadky!

---