Ach jo
Nejsem už nejmladší a po ránu je to secsakra znát. Když se probudím, vždycky chvíli sbírám odvahu (tak asi patnáct minut), než na sebe juknu do zrcadla. Pravidelně se trochu zarazím a pak se dám odvážně do díla. Většinou z toho něco kloudného vyleze, ale nedávno…
Nedávno jsem totiž musela být exkluzivní.
Vánoční chvilka
Mám doma zvoneček
a tím když zacinkám
zjeví se na milé
hladivá vzpomínka
Kolotoč
A začínáme
zas a znova –
snad po dvacáté páté -
a říkáme si
Jak nezbalit chlapa
Bylo mi šestnáct – krásný věk. Bylo mi šestnáct let a šíleně jsem se zamilovala. Takovou tou naivní vášnivou láskou postpubertální slečny. Láskou, která je fatální.
Poznamenáváme se
Poznamenáváme se
navzájem
zanecháváme jizvy
co nejsou vidět
Vědět tak
Coláká člověka
poznat
co skrývá se za duhou
poodkrýt tajemství -
Jsem...
Když nemůžu v noci spát
jsem stříbrná.
Spletená z chladivých paprsků měsíce.
Zvědavě nahlížím
Vinná
Cinknem si o sebe
dvě sklínky ze sady
no a pak hodíme
za sebe zásady
Roztržitost
Jsem učitelka a JSEM roztržitá. Jistě znáte ty úžasné staré filmy o roztržitých kantorech – a těm bych mohla velet. Vím, teď vás napadne, že přeháním, nebo se vytahuji, ale je to hořká pravda. Jsem prostě hrozně roztržitá.
Obyčejná krása
Jít po cestě
a držet zlehka
v dlaních
hnědavé kaštany
Podzimní
Když svět se zahalí
do mlhy stříbrné
a bělavé kapičky
potichu stékají -
U zubaře
Taky chodíte neradi k zubaři. Já teda jo, až donedávna. Před pár lety skončila moje paní zubařka a já hledala jako šílená někoho nového. Nakonec jsem našla svou bývalou žákyňku a hned jsem se k ní nahrnula (jó, protekce, to je mrcha).
Pro dny...
Pro dny, co budou jako tenkrát
poslouchám blues.
Azpívám si.
Pro dny, co budou jako tenkrát
Chtěla bych
Být růží
to bych vážně chtěla
planoucí růží ve vlasech.
Omamně vonět
Barová
Světlo svíčky kreslí stíny
najednou nic nemá tvar
dozněl i zvuk okaríny
zůstal jenom zpustlý bar
Barokní
Svět zůstal v pohybu.
A Santini se smál
když dívčí ladné křivky
v chrámy proměňoval.