Pocity k večeru

Ta propast mezi námi, okrádá nás o lásku. Ta, co nechala mi, jen šňru z korálků. …. A TŘI SKLENĚNÉ KULIČKY... Nakonec místo ní jen ticho, ticho, co obnaží dvě záhadné duše, ponořené do nitra vlastního sebenepoznání. … A MEZI NIMA JEDNO VELKÉ NIC... Moje levná rtěnka na zubech, tvůj prošlý parfém, kde jsou dnes? Dnes už jen oděná do svých vlastních lží, ve kterých hledám útěchu. … A DÁL UŽ NIC HEZKÉHO, NIC, PRO CO BY STÁLO ZA TO, ŽÍT.... Jak dál ví jen posel lásky. Ten malý, směšný mužíček, co minul můj balkon. Tak aspoň v sebelístosti mám svůj směr, směr, co vede do města zapomnění. … A SPADNE OPONA A UŽ JEJ NIDKY NEUVIDÍŠ...

---