mluvíme o zítřku a dnešek je pryč

       mluvíme o zítřku a dnešek je pryč

       v bednách co jsme dnes vykládali byly dětský pleny

       křik v ulici nepřestával ani kolem poledne

       až  na večer jsme vynesli poslední

       všemu velel muž s dlouhejma rukama až na Kavkaz

       ptáci kroužili nad hlavama čekali zaváhání noc zítřek

mluvili jsme jako by se nic nedělo

a přitom nešlo nevidět jak vesmír nervózně přešlapoval

u piva to pálí na nebi se schovali ptáci 

L. a K. byli už hotoví i já chtěl co nejdřív vypadnout

dneska nebudu spát řekl K.

dneska nebudu spát opakovaly tisíce žen v domácnosti i ta jeho

slunce Libně zapadalo líně v kaluži

se leskly obavy z obvyklý fráze „zajdem na jedno“

       tak se dá žít ale jak dlouho