Promiň, já nemůžu

Dvě cesty,

každá vede jiným směrem,

obě mají konec,

jako řeky v moři končí,

při ústí jedné stojí mé dítě,

druhá kolem tebe teče.

Prosil jsem den,

modlil se k noci,

krev mou jsem obětoval,

ať nejsi Ten,

kdo mou mysl svádí.

Hledám a nenacházím,

klesám do kolenou,

…z cesty scházím.

Koně jsou hladoví,

ten můj mi ve snu odpoví…

„jdi a ztrať se…“

……

„Kam jsi šel?“

„Stále jsem tu…“

„I když mne už nesvezeš,

vozil jsi mne celý svůj věk,

neopusím tě můj brachu

v této chvíli,

neptej se zda-li chceš,

mé místo je ZDE“

Ležím už s ním na louce,

nohy máčím v potůčku,

    lehce,

        velmi lehce se dotknu bodláku

           – Tebe…

Pícháš víc než přál bych si,

zděšen opouštím Tě,

dnes naposled

a zapomeň,

že jsem…

…kdykoliv tebou,

v tobě byl…