Nekonečno

Stotisíc mužů ve zbroji,

Stojíc bok po boku.

Hledíc směr nepřítel,

připraveni k útoku!

Stotisíc mečů lesknoucích,

uprostřed stojí ich velitel.

Stotisíc mužů žasnoucích

hledíc směr jediný: nepřítel!

Proti nim stojí jiný dav,

i těm se zbroj leskne velice!

Hledí směr jejich nepřítel,

proti nim paží tisíce!

Stotisíc názorů,

čekajíc na povel.

Hledíc až k obzoru.

Hledíc směr nepřítel!

Do ticha vylétlo ..

Stotisíc výstřelů!

Tisíce žhavých střel,

dopadlo do středu.

Tisíce strážných andílků,

těmito střelami sražena,

taková nadílka andílků,

do boje hloupě vtažena.

Smrtka se uchechtla,

prolétla nad hlavou

Slastně si povzdechla

nad brutální popravou.

Stotisíc mužů stálo -

stojíc bok po boku.

Stále jich však bylo málo 

těch, připravených k útoku!

Stotisíc jich tady stálo

zírajíc tupě na sebe,

Se vzpomínkou na domov

když zamířilo do nebe.

Bitva to byla veliká,

Neutíkalo se z boje.

Ani když přišly posily,

zpevnit prořídlé roje.

Konečně vše ustalo

a jen smrtka smála se.

Tisíce jich si ustlalo

- sama málem zalkla se.

Po chíli přišla její nová chvíle:

Stotisíc mužů ve zbroji,

Stojíc bok po boku.

Hledíc směr nepřítel,

připraveni k útoku!