Bezhvězdná noc

A přichází další ráno. Další.

A další.

Všechny odplouvají v　blaženém tikotu hodin.

Tlukotu srdce.

Brýle barvy lásky.

Brýle barvy touhy.

Brýle barvy chtíče.

Osamění narostla křídla.

Vznáší se.

Vysoko.

Pryč.

Nikdo tě tu nepotřebuje.

Dlouhá tenká struna.

To je život.

Vidíš?

Rostou sněženky.

Někdy musí přijít jaro.

Budeš tu?

Budeš to pro mě?

Budeš mě chránit?

Studna myšlenek přetéká.

Rozutíkají se do stran.

Potřebují obejmout.

Zvony.

Bubny.

Varhany.

Srdce.

Cesty se proplétají.

Životy.

Osudy.

Ruce.

Všichni se proplétají.

Věříš na osud?

Já ne.

Ale věřím na Tebe.

Topím se.

Nepotřebuji zachránit.

Není proč.

Není kam.

Andělé se o tebe postarají.

Anděl.

Jediný.

On neuletí.

Nemá proč.

Nemá kam.

Probdělé noci.

Plné stesku.

Ráno přijde.

Svítání.

Teplé paprsky hladí holou kůži.

Usmívá se.

Asi se jí něco zdá.

O Tobě.

I když sedíš vedle ní.

Jako stín posedlý touhou.

Jako loď hnaná větrem.

Jako brodit se suchou strouhou.

Jako jet sám nočním metrem.

Jako dotyk plný nesmělosti.

Jako růže barvy krve.

Jako zkouška dospělosti.

Jako Tvé rty, sladké, prvé.

Svět se točí.

A pořád bude.

S　Tebou.

A nebo…

Bez Tebe.

Oddej se dnu,

Oddej se noci,

Oddej se mně.

Bláznivý pocit.

Propadni peklu,

Propadni ráji.

Šílenost.

Úžasná šílenost.

Venku je tichá, bezhvězdná noc.

Prší a fouká studený vítr.

Venku je tichá, bezhvězdná noc.

Prší a fouká studený vítr.

Tikot odpočítává vteřiny.

S　velkou chutí ukrajuje každý zlomek času.

Listí šeptá melodii dětství.

Vždyť jsou to jen pouhá přání.

Začíná svítat.

Po okvětních plátcích růže stéká rosa.

Všechno se ospale probouzí. I Ty.

Obyčejný, všední den, a přesto něčím zvláštní.

Něco prostupuje vším kolem.

Pocit naplnění. Zaplněné prázdnoty.

Radost.

Pomalu se stmívá.

A ona usíná.

Tikot odpočítává vteřiny.

Venku je tichá, bezhvězdná noc.

Prší a fouká studený vítr.