Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tulák po hvězdách

30. 09. 2001
0
0
1306
Autor
Robynson

V noci jsem se probudil a zapsal si svůj sen?

Dávno, kdys velice dávno, plul jsem širým vesmírem, od planety k planetě, od hvězdy ke hvězdě.

Jednou jsem ke hvězdě zářivé přibyl, tam planeta nádherná byla. Na ní šuměl život co příjemnou vůni nosil. Požádal jsem správce té planety, by mne nechali nějaký čas pobýt tu. Však jejech podmínka zoufalá stala se mi. Musel jsem zapomenout, že já jsem já a být že musím tím který neví že je.

 Bolavý život zdál se mi, když neviděl jsem dopředu ani dozadu. Když ukončil jsem období, jak chlapec na automatu, znovu jsem šanci svoji chtěl, napít se vody ze žízně, najíst se z hladu. Abych mohl na té planetě zažívat to co ostatní, musel jsem mít pocit, že to mohu ztratit.

 Mohl jsem se radovat z kamínků ležících na břehu řeky, jenom do té doby, dokud jsem z nich stavěl své sny a přání. Pak mne již pouze tlačili v kapsách a stahovali do proudu řeky.

 Znovu a znovu jsem se rodil do té země a znova a znova jsem prohrával sám se sebou. Na konci života, jak na konci dne, šeptal jsem si znova a znova. Zítra už lépe, jinak než včera, jinak než dosud.

 A pak jsem zjistil, že všichni jsou tu poutníci, tak jako já, že všichni mají své zítra už lépe a jinak. Není tu nikdo jiný. A všichni to stále dělají, jinak, lépe než včera. První poutníci již jsou pryč, poslední ještě nepřišli. Nosíme své kůže, tak ladně a směle, skrývajíce co jsme a proč. Ale jinak to nejde, pravidla jsou jasná. Ruleta se točí, kulička poskakuje a vždy se u nějakého čísla zastaví. Vždy nějaké číslo vyhrává, však každá výhra má svoji vůni. Mi bybíráme vůně, dokud všechny nevyzkoušíme. Ty co známe, již vnímáme jako prohry a čím víc jich známe, tím častěji máme pocit, tak jako ostatní, že prohráváme.

 Dávno kdys velice dávno, plul jsem širým vesmírem, od planety k planetě, nevěda, že když na plavbu jsem se vydával, podmínka zoufalá stala se mi. By má plavba poutavou se mi zdála, zapomenout jsem musel, čím jsem. Za nocí nyní tam k ránu v jedné chvíli, vzpomenout si mohu, na list co ze země do výšky vysoko vyrostl, aby se v podzimu k zemi navrátil. Přijde - li jeho čas. Přijde - li náš čas.


Popelucha
05. 12. 2001
Dát tip
viz Helča, námět je zajímavý

Helča
03. 10. 2001
Dát tip
zaujalo svým obsahem, ikdyž zpracování pokulhává. Nesedí mi například, archaický slovosled (navíc není dodržen v celém textu) s přirovnáním chlapce na automatu. (ostatně psala bych spíš u automatu) "podmínka zoufalá stala se mi" - podivné spojení. "nevěda, že podmínka zoufalá stala se mi" - už vůbec. stálo by to zapřepracování "Zítra už lépe, jinak než včera, jinak než dosud." - *** :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru