Nahota v labyrintu

Každej umělec je vlastně cvok

                                         Nahota v labyrintu

 

             Mistr básník čeká na pointu

             husté vlasy zrovna nehladí

             čas se ztráci v labyrintu

             malá vráska lásce nevadí

           

             Že chce vidět lesklé slzy

             a do očí kypré brunety

             skládá snažně poezii

             k ránu taky zpěvné sonety

            

            Slunce ještě není vzhůru

            závěsy má zataženy šnůrou

            sedí zpříma preluduje v moll

            pěje na kůru ,hraje i rokenroll

            

             Nosí župan s vůní Orchideje

             a má plné symfonií regály

             vážná tvář se neusměje

             v trepkách sešlapuje pedály

            

             Z divanu se nesou vzlyky

             z nitra klapek zní nota za notou

             jsou to staré vžité zvyky

             v touze s oblečenou nahotou

           

             Dojemná je melodie

             i vnadné křivky Antické bohyně

             ona své slzy do dna pije

             rozlila je všechny po klíně

          

             Slunce ještě není vzhůru

             závěsy má zataženy šnůrou

             básník pěje přidal tempo v moll

             hraje jazz a zpívá rokenroll

            

             Divu slzy pohltily

             zrovna tečou v proudech po bytě

             v labyrintu touhu odhalily

             kypré tvary v mokrém hábytě

          

             Mistr básník vstal ještě než dohrál

             usmál se a pak vytáhnul rolety

              ze dveří pak vypustil slzy

             "z očí jedné smutné brunety"

      

          

          

        

            

            

---