Naděje

Pamapamapam...v rytmu kapek usedajících na okno slyším volání. Kdo to jen může být? A odkud to vlastně přichází? Slyšíš ho taky? Někde úplně tam uvnitř lidského vnímání se ozývá. Zprvu šeptá, pak mluví, křičí a ječí, rozum prchá z toho nepřívětivého prostředí. Opouští Tě a zanechává o samotě. Stojíš sám před sebou...bez rozumu, bez touhy, bez radosti. Jediný, kdo Tě neopustil, je naděje. Tvá naděje, která žije jen pro Tebe, která Tě nutí prosit sebe samého o návrat k životu. Přijde příliv, veliká vlna...Sedíme na břehu moře, první pohled do zapadajícího slunce a druhý do modrých očí...