Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLampa
21. 10. 2009
1
8
648
Autor
Jirka Vedral
LAMPA
Na konci ulice
co dál už nevede
kde z rozpukané dlažby
vymývá déšť prach
stojí lampa
opuštěná
osamělá
kloní se na svah
Je tajemná
je zvláštní
a nepatří už sem
lístky rezavého času
z ní padají na zem
a sklo už někdo rozbil
světla zpráchnivěla
bez plynu
bez záře
a fantazie
bezmocně dohořela
Tak každý z nás
si světlo v sobě nese
když uhasne
tak život neunese
Tu zář svým blízkým dává
a o jejich zas se hřeje
proto jsme světla spojená
a když nás láska obejme
to světlo se v nás sleje.
Na konci ulice
co dál už nevede
kde z rozpukané dlažby
vymývá déšť prach
stojí lampa
opuštěná
osamělá
kloní se na svah
Je tajemná
je zvláštní
a nepatří už sem
lístky rezavého času
z ní padají na zem
a sklo už někdo rozbil
světla zpráchnivěla
bez plynu
bez záře
a fantazie
bezmocně dohořela
Tak každý z nás
si světlo v sobě nese
když uhasne
tak život neunese
Tu zář svým blízkým dává
a o jejich zas se hřeje
proto jsme světla spojená
a když nás láska obejme
to světlo se v nás sleje.
8 názorů
Miroslawek
22. 10. 2009Jirka Vedral
21. 10. 2009Miroslawek
21. 10. 2009
slova samé o sebe za nič nemôže, však toto spojenie do jedného celku je vskutku veľmi nešťastne pôsobiace