Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebe - co je to?
03. 10. 2001
1
0
551
Autor
johnyace
Vetsina nabozenstvi obsahuje informaci o prostoru, do nejz se duse presouvaji po zaniknuti jejich hmotne podoby - tela. Takovych prostoru byva obvykle vicero - jednak muze existovat jakysi "pred-prostor", v nemz duse nejprve cekaji na urcitou situaci, a i v pripade, ze predprostor neexistuje, existuje obvykle finalni prostor pro dobre duse a pro zle duse.
(V dalsim textu budu dobry finalni prostor nazyvat "nebe" a spatny "peklo").
Co je to nebe a co je peklo? Nabozenstvi obvykle tvrdi, ze jde o bozi kralovstvi, nebo naopak o dablovu propast, v niz probiha vecne muceni spatnych dusi.
Ale skutecnost bude ponekud prozaictejsi: Kousek nebe a kousek pekla ma kazdy z nas v sobe - to, zda jde nekdo do nebe nebo do peklo, urcuji ti, kteri po jeho/jeji smrti zustanou na svete.
Uvazme napriklad Hitlera - miliardy lidi jej nenavidi, par milionu zaslepencu obdivuje. Rekneme, ze kladne emoce maji znamenko PLUS a zaporne MINUS. Kazda emoce ma navic urcitou hodnotu - laska ci nenavist nejvyssi (absolutni), vdek ci zlost mensi...
Kdyz pak kdokoliv zemre (napr. Hitler), spocita SE suma vsech nazoru na zesnulou osobu, a znamenko vysledku urcuje, zda je osoba dobra, nebo spatna, a tedy, zda patri do nebe, nebo do pekla.
Dulezite je, ze se zde dosti vyrazne projevuje cas - jak cas plyne, nazory mnohych lidi se mirne upravuji, a obcas se zcela prevrati. Tak se muze stat, ze nekdo, kdo byl puvodne zatracovan (Jan Hus?) muze byt "rehabilitovan", a naopak, nekdo, kdo byl milovan (Lenin? Stalin? Hitler?) muze byt proklet.
U nekterych lidi je mozna "naprava" - i vrah se teoreticky muze dostat do nebe, pokud se o to nekdo pokusi.*
Ale u nekterych zlocinu, zlocinu proti lidskosti, je spachane zlo tak velke, ze rehabilitace mozna neni.
A naopak - i kdyz by se dnes zjistilo, ze Matka Tereza kdysi zajela nejakeho cloveka autem, veskere dobro, ktere pro lidstvo vykonala, nelze zrejme nicim prekryt.
Tento pristup, byt vypadajici velmi logicky, ma jednu zasadni vadu: Neni motivujici. Lide se neboji toho, ze na ne budou ostatni po smrti nadavat. Lide (zrejme) potrebuji nejakeho rohateho dabla, ktery je bude po smrti mucit, nebo naopak hodneho dedecka na oblacku, ktery je vpusti do vecne blazenosti.
Myslim si ale, ze clovek ma kdesi hluboko v genech zakodovanou chut "nechat po sobe na svete nejaky dobry odkaz, nejake dilo, kvuli nemuz si jej lide budou pamatovat".
* - o rehabilitaci zesnuleho se muze pokusit i nekdo jiny - napriklad tak, ze se pokusi vynahradit obetem jejich stradani. Typickym prikladem muze byt mimosoudni vyrovnani Michaela Jacksona s onim chlapcem, ktereho udajne zneuzil. Pokud by Jackson zemrel a nekdo jiny chlapci zaplatil, tak by
mu ten chlapec zrejme odpustil, a Jackson by se priblizil "nebi".
(V dalsim textu budu dobry finalni prostor nazyvat "nebe" a spatny "peklo").
Co je to nebe a co je peklo? Nabozenstvi obvykle tvrdi, ze jde o bozi kralovstvi, nebo naopak o dablovu propast, v niz probiha vecne muceni spatnych dusi.
Ale skutecnost bude ponekud prozaictejsi: Kousek nebe a kousek pekla ma kazdy z nas v sobe - to, zda jde nekdo do nebe nebo do peklo, urcuji ti, kteri po jeho/jeji smrti zustanou na svete.
Uvazme napriklad Hitlera - miliardy lidi jej nenavidi, par milionu zaslepencu obdivuje. Rekneme, ze kladne emoce maji znamenko PLUS a zaporne MINUS. Kazda emoce ma navic urcitou hodnotu - laska ci nenavist nejvyssi (absolutni), vdek ci zlost mensi...
Kdyz pak kdokoliv zemre (napr. Hitler), spocita SE suma vsech nazoru na zesnulou osobu, a znamenko vysledku urcuje, zda je osoba dobra, nebo spatna, a tedy, zda patri do nebe, nebo do pekla.
Dulezite je, ze se zde dosti vyrazne projevuje cas - jak cas plyne, nazory mnohych lidi se mirne upravuji, a obcas se zcela prevrati. Tak se muze stat, ze nekdo, kdo byl puvodne zatracovan (Jan Hus?) muze byt "rehabilitovan", a naopak, nekdo, kdo byl milovan (Lenin? Stalin? Hitler?) muze byt proklet.
U nekterych lidi je mozna "naprava" - i vrah se teoreticky muze dostat do nebe, pokud se o to nekdo pokusi.*
Ale u nekterych zlocinu, zlocinu proti lidskosti, je spachane zlo tak velke, ze rehabilitace mozna neni.
A naopak - i kdyz by se dnes zjistilo, ze Matka Tereza kdysi zajela nejakeho cloveka autem, veskere dobro, ktere pro lidstvo vykonala, nelze zrejme nicim prekryt.
Tento pristup, byt vypadajici velmi logicky, ma jednu zasadni vadu: Neni motivujici. Lide se neboji toho, ze na ne budou ostatni po smrti nadavat. Lide (zrejme) potrebuji nejakeho rohateho dabla, ktery je bude po smrti mucit, nebo naopak hodneho dedecka na oblacku, ktery je vpusti do vecne blazenosti.
Myslim si ale, ze clovek ma kdesi hluboko v genech zakodovanou chut "nechat po sobe na svete nejaky dobry odkaz, nejake dilo, kvuli nemuz si jej lide budou pamatovat".
* - o rehabilitaci zesnuleho se muze pokusit i nekdo jiny - napriklad tak, ze se pokusi vynahradit obetem jejich stradani. Typickym prikladem muze byt mimosoudni vyrovnani Michaela Jacksona s onim chlapcem, ktereho udajne zneuzil. Pokud by Jackson zemrel a nekdo jiny chlapci zaplatil, tak by
mu ten chlapec zrejme odpustil, a Jackson by se priblizil "nebi".
SatanasekHnusacek
12. 10. 2002
Johnyace, ráda jsem tvoji úvahu četla, je to hned několik úvah zaživa :o) dost pochybuji že nebe a peklo existují, mám sklon věřit v přetrvávání duše, ta se i po smrti buď dál trápí, nebo zbavuje utrpení. Věřím, že zlo se potrestá samo, a dobro je motivace sama o sobě dost silná :o)
přijde mi, že to bereš příliš mechanicky - ona aristotelovská logika aplikovaná na člověka vede chybným závěrům...
doporučuji brát každý náboženský text komplexně jako samostatnou metaforu; ne tyto texty "statisticky analyzovat na počet shodných slov" - je to asi jako kdybys vzal díla deseti známých básníků a začal z nich vyvozovat, co je to "růže", "chléb", "slunce" a pod.
krom toho je obecné vnímání výrazů "dobro" a "zlo" značně relativní, navíc je komplikováno tím, že tyto pojmy v lidském podvědomí téměř splývají s pojmy "příjemné" a "nepříjemné" (ve skutečnosti je počet situací, kdy "dobré" je současně "nepříjemné", minimálně stejně vysoký jako počet situací, kdy "dobré" je "příjemné"); a aby to bylo ještě složitější - z určitého úhlu pohledu rozlišování na "dobré" a "zlé" ztrácí smysl, protože všechno, co je, je prostě "potřebné" - je třeba, aby se to stalo...
pokud by neco jako nebe a peklo existovalo, pak by v nebi nikdo nebyl a peklo by bylo preplneny
celkove mi ta uvaha o scitani nazoru prijde docela chaba
To by se ale pojem nebe a peklo formoval jen do tvaru dojmu, který tady člověk nechá. Kdyby se vše rozhodlo až po smrti.........? Myslím, že opravdu má každý z nás kousek pekla a nebe v sobě. Přistoupit však na to, že by měl někdo jiný rozhodnout, kde spočívám-bez ohledu na to, kde spočívám, mi nejde. To musí být naprosto neobjektivní.