ing.Corvus

pár písmenek mého kamaráda není to má tvorba jen se mi to moc líbilo a on to nkde nemá zveřejněné!!! a tak mi to dovolil zveřejnit...a nikonu se nehodlám omlouvat že to sem dávám co se týče Nerouška,Narvaha, Hihihi a dalších pošuků a další splodiny písmáku:)

POHLED Z OKNA MÉHO POKOJE (Dekadentně-prachmatický popis)
Je ráno. Pomalu vstávám ze své proleželé postele, zapaluji si první cigaretu a koukám skrze špinavé okno mého šedivého pokoje. Na východním horizontu se začíná objevovat odporně pravidelná žlutá koule, zvaná Slunce. Pomalu se sune zpoza včerejší vichřicí poničeného lesa a noří se do těžkých, olověných mraků, přes které jeho paprsky stěží proniknou.. Slunce...kéž bych ho tak mohl zašpinit!! Típám další cigaretu. Během dopoledne se zvedá vítr..oprátka přivázaná ke zkroucené větvi starého ztrouchnivělého dubu se povážlivě houpe.. Komu asi kdysi zlomila vaz.. a komu ho zlomí příště?? Budu to já, nebo ty??!
Je večer. Na rozbité podezdívce rzí rozežraného plotu sedí dvě nemocné děti, cosi hnědého žvýkají a pozorují, jak se v přeplněném kanále zvradlí mrtvý cikán. Je oblečený ve vatovém kabátu a v dlaních svírá urnu plnou uhlí. Černého uhlí! Zahlédne to pan Strastinen který právě vychází ze svého neobyvatelného domu, radostně se mu zakloní a chůzí bokem míří do Skartu...
Je noc. Zapaluji si poslední cigaretu a všímám si, jak si více než mírný vánek pohrává s prachem na krajnici rozbité silnice. Je ho tam tolik, jako by ho z nebe sypali bezdomovci. Když v zimě napadne sníh, je okamžitě překřtěn na černou víru mnžstvím mastných sazí vylétávajících z naklněného komína již dávno nefungující cihelny.
I ta proklatá ukřičená zvířata s ostrými zobáky utichla,a tak i já jdu dnes stejně jako včera se zašpiněnými plícemi spát

---