Můj obyčejnej svět

Tak už se neboj a vystup z davu,

jenom se postav, zvedni svou hlavu,

aby jsi poznal, za co svět stojí,

většina ran rychle se zhojí.

Světem jdi tiše, netrhej růže,

sundej si oblek z hroší kůže,

usměj se na lidi, je to tak snadné,

a probuď múzy, co jsou tak vnadné.

Po letní bouřce cítíš tu vůni,

 a na svůj obraz dívej se v tůni.

Naslouchej větru v korunách stromů,

nejkratší cestou však vrať se vždy domů.