Podzim v parku

Podzim v parku

Na lavičce v parku vidím milence
on líbá dívku v tenké halence.
On v bundě zimní ji objímá
a ona hoří, nic nevnímá..

Galantní mladík má termosku s čajem
popíjí a ona nemá zájem
Že chladno je ji nezajímá
jen láskou hoří, není jí zima.

A dívce touhou hoří líce
on obléká si rukavice.
Pak někde zevnitř, velmi tence
kńourla, když sáh po podprsence.

Nevinný maminčin mazánek
má do nebe zdvižený nosánek.
Ten.... když mluví o lásce
tak sprostě a pouze v nadsázce.

Je veliká zima, vítr listí honí
promrzlý mladík teď hlavu kloní.
Termoskou ohřívá své ruce
na konci tunelu vidí slunce.

Ona je slunce, ne však jeho
on sklidí plody svého zlého.
Svého zlého svědomí
pomalu pozbývá vědomí.

Dívka všem září na obloze
hřejí nás paprsky od exploze
On mrtev je a studený
pouze brát chtěl… lásku  od ženy.