Ž H N U

***

Jak robot bez citů
položím paže své
kovové
na tvůj klín
bez pohnutí setrvám
mé součástky
bez hlesu žhnou
však já tě vnímám
senzory řvou
tvé chvění
zadržených vášní
strach z odhalení
potřeb i pocitů
slyšených zázraků
lidské přírody
která
nám do vínku dána
jest
v lásce i bez lásky
prst v těle vzlíná
cítit jak ruka robota
chvěje se lůnem tvým
vzpínáš tělo života
v představách jinocha
co požil nektar tvůj
plnými doušky sál
tvé tělo sžírané
touhou po lásce
doteků
ústy kovovými
odvádím teplo
z nitra tvého bytí
na konci únavy
z milování
od luny do přítmí
z přítmí do luny
lůnem do milování
z milování do lásky
a z lásky k robotu
bez kapky smilování
z do z do
tvé tělo vláčné je
mé tělo kovově žhne
spíš
ještě se nevypínám
sním

***