Tlaky, pulzy, ozvěny a tmy

Má hlava- ta vydlabaná dýně
zalitá voskem pečetním,
nevnímá průhlednost
ruky vlající
jako listy špatného románu.

Někde tam dole
v zrezivělém světě
zjizveným ranami ubohé lásky
ční torzo srdce
které kdysi mělo ukrutnou chuť tlouct.

Závoje štěstí
a hřejivé krajky něžných slov
opustily to liliové stvoření
které neznalo rány
ostrých dýk lidí bez pochopení.

Zemřela náhle
jedna z těch lepších víl.
Nepláče nikdo.
Asi to tak prostě mělo být.

---