ŽÁR všemohoucí, nespoutaný a vůbec všelijaký...

dokáže vybělit až do morku kostí

i dávat život mnohému

polední léčí i zabíjí

ten věčný slunce žár

…..

toulám se pod oblohou rozevlátou

koňskou hřívou mé prsty projíždí

řítím se pohledem na krajinu nádhernou

vonící zelení a hlínou

jen žár zapadajícího kotouče

vnímá ten pohled z výšky

                                     sedla

skomírající plamínky

pohlcují tě svou nezkrotností

z očí do očí když se odpoutat snažíš

je cítit skrytá síla v nich

                         žár ohni neupřeš

požírající vše

přetékající když je ho příliš

žijící od pradávna jen svým žárem pulsujícím

ten nespoutaný přírodní živel

to jen sopka dovede

někdy trvá, než zchladne

jen pouhým pohledem

spálili by vše kolem

nenávistí až tak

dokáže

rozhořet se nitro či duše

žárem nenávisti

které křičely po dotycích

jen jeho třpyt ve tvých vlasech

za tmavých nocí

mnohé by mohl vyprávět

s nedosažitelným přec

ač zdá se chladným

žár hvězdy

s neuhasínajícím žárem se násobí

v očích jiskřičky toužení

když splynou

nemají daleko do sopky běsnění

žár v očích se násobí

co zůstane na chvíli

na čas

když propletou těla plamínky své

co dech jim stačí

požírají dychtění své

s plameny co hladí navzájem

žár lásky nespoutané     zničující

…..

do větších vášní

jindy naopak rozdmýchá

tak někdy přijde s krůpějemi

jindy ani neví, co dělá

někdy nahlodá tě zevnitř zcela

někdy ze závisti

někdy nakoukne ze škodolibosti

žár-livost - ta děvka nezkrotná

…..

jedinečný vynález tuhleta věc

tak běžná až ji nevnímáme

když je v zásobě máme

(kór teď, máte už úsporné?)

žár-ovkám se nic nevyrovná

ale za svíček

kdo romantiku zná…

ale v žáru jiném

raději je nenápadně tu a tam

povolíme…