Nebezpečný síly

Kdy že začal náš vztah? Já si nejsem jistá, jestli se dá nazývat vztahem něco, co máte s fyzikálním jevem. Ale dobře, bylo to minulý pátek. To mi bylo ještě devatenáct. Nesmějte se, prosím.

Už pořádně nevím, co hráli, nebylo to důležité. Jeho jsem potkala u vchodu. Byl celý v černém. Aha, takže to byl asi metalový koncert. Už si trochu vzpomínám. Musíte mě omluvit, je to už hrozně dávno.

Řekl mi, že jsme se už někde viděli. To mi přišlo velmi nepravděpodobné, protože jeho vzhled bych rozhodně nezapomněla. Byl celkem malý, neměl žádné vlasy, zato jeho samotného byla děsná spousta. Ne že by byl tlustý, byl jen obrovitánsky…hmotný.Tak hmotný, že bych řekla, že měl svou vlastní soukromou čtvrtou dimenzi. Jsem si jistá, že jinak by se do místnosti celý nevešel.

A povídat si s ním, to bylo něco neuvěřitelného! Nedal se úplně pochopit, vzpíral se mému způsobu přemýšlení, měla jsem z něj až téměř mystický děs. Jeho myšlenek bylo tolik a byly tak těžké, že jsem se divila, jaktože ho naše křehká, papírová realita unese. Že se pod ním neprotrhne. Že se on sám pod sebou neprolomí. Měla jsem z něho závratě. Chápejte, byl tak neuvěřitelně hluboký!

Doprovodil mě domů. Popravdě, kdyby se mnou nešel, pravděpodobně bych zůstala sedět v klubu do rána. Prostě jsem se od něj nemohla vzdálit.

Nerada jsem s ním pak chodila ven. Jakmile jsme se totiž ocitli na ulici, nenápadně se k nám začali přidávat další lidi- jeho kamarádi, známí…Často se pak stávalo, že nás šlo takhle městem přes třicet. A všichni nás zcela samozřejmě provázeli po celé naše rande.

Nepravděpodobné, říkate? Já už jsem v té době také začala mít určité podezření. Třeba to, jak pořád rostl. No ano, rostl. Byl čím dál tím větší.

Prohlédněte si tenhle článek. Díky němu jsem na to přišla.

Černá díra je objekt natolik hmotný a zároveň malý, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti prostoročasu natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Myšlená kulová „plocha“ obklopující hmotu černé díry se označuje jako horizont událostí. Neobyčejně silné gravitační pole brání všemu uvnitř horizontu událostí uniknout přes jeho povrch. „No hair“ teorém („černá díra nemá vlasy“) poprvé zformuloval Brandon Carter a název vymyslel  John Wheeler. Tato teorie postuluje, že si všechny černé díry při svém vzniku ponechávají informaci pouze o své hmotnosti, momentu hybnosti a elektrickém náboji.

Souhlasí, ve všem souhlasí! Všechno mi to došlo. Jenže jsem věděla, že už je stejně pozdě. Já už jsem se dávno dostala za horizont událostí.

 Padala jsem přímo do středu. Obrovitý tlak působil na všechny části mého těla a mně se zdálo, že mě to roztrhá, že se rozpadám, že umřu. Srdce se mi propadalo dolů rychlostí světla. Okolí se bortilo, otřásalo, jásalo, já vážně nevím. Bylo to obrovské, nekonečné. A myslela jsem si, že i smrtelné.

Divné, že? Neumřela jsem. Nevím, co to způsobilo. Každopádně když mě to vyplivlo, bylo najednou něco jinak. Ptáte se, kolik mi je let. Počkejte…ano, myslím, že před několika staletími mi bylo devatenáct.