Zášť
Co se divíš, Lenko.
Všechno je tak, jak má být.
čekám u dveří
a vnestřežené chvíli
Jsem solnej sloup
moje slaná řeka
vede přes rty a stéká dolů místo tebe
neptá se, je pokorná, hezky čeká
horká krev bubnuje na spánky
O mezích
Co všechno najdeš v přírodě.
Třeba smutný větve břízy.
Ve večerních paprscích vypadají
jak na poslední štaci.
NOČNÍ ÚTERÝ
loví zpolívky zbytek hovězího
hm… asi nemyslí na zítřek
venku déšť
nezvanej prorok vkomíně
Agonie
Časová smyčka
a vdřezu kupa slupek.
Skutek utek…
asi před polovinou dekády.
M Ý M . P Ř Í L E Ž I T O S T E M
stokrát zmlklá slova
tříštím
jícnu o stěny
hlava na vodě
R o z d í l
Pořád na houpačce
a hlavně vnoční hodině
kdy mě i uneseš
snad to ani nebolí
Když jsem brečela...
v absenci soustředění
sezrnky cukru vsoli
tancovat.
na zamrzlém dně rybníka
Gertrůda
Gertrůda to nechápala. Babička byla už pošesté mrtvá. Ta ubohá stará žena vždycky naletěla šarlatánům – falešným prodavačům nerezových příborů a hrnců spokličkami zšestnáctikarátového zlata. Pokaždé ji obrali o všechny její hořké čokolády a nakonec chladnokrevně utloukli chřestem, aby později ležela na márách.
život(ní)
popadal na zem
soutok mých malých dní
zkoumavě laxní
a tak prudce naivní
NECHCI DO ŠKOLKY
stojim vtrávě
pantofle malý
a to zelený svinstvo píchá
zase neděle
sans souci
jako srdce zvonu
přetavené do nábojů
vklíněných
do lebek
už zase naposledy
zase…
pomátla jsem se
tentokrát naposledy
vážně…
zas je to tady
sto šroubů vlebce
šilhám
kakofonní
je i Bach
zabíjela jsem si imaginární pratetu
měla
žíly těsně pod kůží
parfém
…dávno prošlý
před spaním
zachvěju se
bezděčně pátrám
po zloději
asi snů
épanchement
jako tma pod svícnem
jako vyschlá vedle studny
připadám si
když
Nicneříkající a Všeříkající...
zase obnovuji vzpomínky
pamatuji
jak jsme byli vrženi do víru
smilstev
Už vím, že nezmizí vědomí opuštěnosti
krčím se
u zdi svých nářků
už vím
že neuniknu
Lépe se mi dýchá, ale plíce se nezdravě napínají
a tak
si pomalu zvykám
na jiný pohled na svět
chci říct
Chtěla bych se ohlédnout a zřít vše nezměněné rukou času
znova jsem se zbláznila
a netvrdím
že naposledy
jak krčím se
Teď nevím, jestli ještě chci, vlastně jsem to nikdy nevěděla...
ó
smrdíš jako meduňka
a škrábeš
jako saténový kalhotky
SKUTEČNĚ JÁ
ach, jak ráda bych se představila
a hned vcelé své kráse
však nechce mě nikdo
zdá se…