Úvodník od autora - Vaud

Naschválníček


Ozval se mi jeden kritik. Prý píšu naschvál vesele, abych si uměle zvyšoval čtenost. Považte, jaká je to podlost. Takhle balamutit své čtenáře! Možná jsem humorista naschválníček. Tohle se přeci ve slušných literárních kruzích neděje! Dále kritik pokračuje, že se mu vtipný vlastně ani moc nezdám. Píše mi to člověk, kterého rozesmějí pasáže z Dostojevského nebo zajímavá řešení složitých matematických rovnic. Možná proto si to tolik neberu. Humor máme každý posazený jinde. Je to cosi velmi intimního a nepřenosného. Zpochybnit humoristovu vtipnost je však rána na plexus solaris jeho ješitnosti.

Můžete být spisovatel bez čtenářů, ale co humorista bez humoru? Zkoušeli jste vyprávět něco vtipného před hodně lidmi? Myslím, že je to nejlepší způsob, jak totálně zadupat své sebevědomí. Jednou jsem takto přednášel asi stovce praktických lékařů. Svou prezentaci jsem proložil několika vtipnými zážitky ze své lékařské praxe. Ze sta doktorů se smál jeden. Jeden jediný! A nebyl to nikdo z mé rodiny. Vepředu v první řadě seděl pán, kroutil se na židli, tekly mu slzy smíchem a chvilkami se úplně zajíkal. Zbylých devadesát devět se ani nepohnulo. U druhé historky mě pomalu opouštěl hlas i kuráž a u třetí jsem byl rozhodnut utéct z pódia a zamknout se někde v komoře. Pán, co se dusil smíchem, se smál setrvačností ještě někam k nefarmakologickým metodám léčby srdečního selhání a pak se taky uklidnil.

Po této zkušenosti jsem si koupil knížku na téma, jak psát vtipně. Hned v úvodu se dozvíte, že zoufalec, který si koupí podobnou knihu, s největší pravděpodobností vtipný v životě nebude. Vnímám to trochu jako kletbu. Autor příručky mě nabádá, abych si zkoušel fiktivní dialogy mezi hrníčkem na kafe a sešívačkou. Případně v sestavě hrníček, tiskárna, myš a odpadkový koš. Mohl bych taky zkusit dialog mezi mobilním telefonem a telefonem kancelářským na téma bondáž. Tudy pro mě cesta nevede. Já musím ven mezi lidi a zažívat. Mohu pak jen doufat, že produktem mého literárního zažívání bude zážitek a ne klasika, kterou by od termínu zažívání očekával poněkud suchopárnější autor.

A pán, co se tolik smál na mé přednášce? Věřte tomu nebo ne, ale dodnes jsme přátelé. Nedávno mě dokonce pozval na svou svatbu. Mohl bych tam mít veselý proslov...