Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
tvoje oči, ty sladké hnědé oříšky, třesně balené v čokoládě, sladké a rozplývající se na jazyku, jako tvoje rty, rozplývajíc se v šerém podvečeru, tvá kůže, hebká a sametová, vonící po dešti a jahodách, lesk ve tvých očích, ten plamínek, co se v tobě rozlévá když se mě dotýkáš, tvoje sténání, kryté hudbou, co plní pokoj, stejně jako vůně milování...a hnědé oči, vpívající se do mých, když se držíš prostěradel, chytáš je a převracíš naruby, stejně jako můj život, stejně jako moje sny, které mají konkrétní tvar, konkrétní podobu, jsou skutečné,poletech neskutečného hledání..a svět, který se nestal ze dne na den lepším, růžovějším, ale vnitřní pocit, který dáváš, síla, kterou tím získávám. tvoje tváře, horké vzrušením, láskou, něhou, kouzlo a porozumění, svět mimo svět, svět vně a uvnitř světa, který jsi mi dala, který jsi mi ukázala, který si mi věnovala... cítím se obdarovaný, lásko
Ke konci to spěje k větší jasnosti sdělení, je to stručnější. Jakobys to krátil, nechtěl delší a chtěl už skončit, aby to nebylo dlouhé. Poslední věta "cítím se obdarovaný, lásko" je možná až příliš jasná a konkrétní v kontextu celého textu (ikdyž otázka, jestli to bylo psáno spíš pro milou, nebo pro čtenáře, jako jakási apostrofa lásky.) Jestli to druhé, tak bych klidně pár řádku přihodil, aby to čtenář nedostal na zlatém podnose. Celkově se mi to ale dost líbí!
Písmák