Z nedvora! Z nepavlače! Několikátá.

Podivuhodnost ozvěn. Tak nějak se mne dotkla po ostří hrotu špendlíku. Caravelle, to jméno nesl i drak letadla, vplouvalo do oblohy coby rybička vypiplaně elegantních tvarů evoluce, zatínco jí z trávy pozorovalo tísíce oči - tolik důvěrné v předporodní očekávání; v technický, technologický pokrok, v atomový věk. Jako z Comedia dell arte, ta česká vojska, s uzlíkem naděje, každý rok sešikovaná na Bíle hoře, ... a sakra, zase jsme letos prohráli. Je vůbec národ, který by se tolik vyžíval ve vlastních jatkách? Zrovna mi pod nohama roztála pevnina exklusivní multilaterální společnosti, kde práce vedena ostře, ale dle manýrů starých dobrých pionýrských časů, ze stránek historie US. Poslední lavírování, ale už se není kam vracet ... .t.

*

ano, ano, ano!