Když se Vám tu nelíbí, co nás asi čeká po smrti. A u kategorie jsem vážně přemýšlel, že by to mohlo být jen tak pro radost.

Umřel jsem?

 

                                     Pozdě z večera kdosi kráčel po hřbitově

                                     i uzřel otevřený hrob.

                                     V té díře čísi tělo hnilo.

                                     Ano, bylo mé.

                                     To tělo skoro jako by se smálo,

                                     jako by se štěstím rozplývalo.

                                     Já strašně jsem se lek,

                                     jo, mimochodem, já jsem ten co kráčel,

                                     a taky utéct chtěl,

                                     mé nohy však cosi přikovalo.

                                     Mě v žilách mrzla krev,

                                     po čele mi stékal pot.

                                     V tom hrobu přeci neležel jsem

                                     a takhle strašně směje se jen smrt.

...

                                     Ráno,

                                     kol zarostlého hrobu,

                                     holčička malá cupitala.

                                     Nevšimla si...

                                     Poté dva páni tudy prošli.

                                     Nevšimli si...

                                     Snad tisíc lidí toho dne tu šlo

                                     a dokonce i stálo,

                                     žádný nevšiml si...

                                     A já v té temné díře

                                     cítil jak tep již neklepe v mé hlavě.

                                     Já v té temné díře zapomněl,

                                     že jsem žil!

...

                                     V jedné chvíli vzpomněl jsem si

                                     na pána co vládne v nebi,

                                     nechce mě tam,

                                     patřím na koleje,

                                     na koleje kudy jede vlak.

                                     V tom vlaku sedí ďábel,

                                     i ten mě nechce.

                                     Kam patřím,

                                     odkud jsem,

                                     jsem snad...

                                     Né, to ne.

                                     Ale ano, já jsem krkavcem,

                                     ptákem, který cítí smrt

                                     a přesto se tak strašně směje.

O smutném smíchu

                                     Já cítím, jak se ďábel směje.

                                     cítím v srdci divný chlad,

                                     nechci skončit v pekle,

                                     taky se chci smát.

                                     A dva co se takhle smějí,

                                     ti vůbec netuší co lidi chtějí

                                     a já nechci ubližovat.

                                     Cha, cha, chacha...

 

 Na cestičce

 

                                     Jednou,

                                     když procházel jsem úzké cesty v pekle,

                                     potkal jsem tu tebe.

                                     Já vůbec nechápal

                                     který vítr zavál tě až sem.

                                     Vždyť já jsem žal,

                                     a ty jsi smích,

                                     já jsem zlo,

                                     a ty ... řek bych dobro.

                                     Chtěl jsem se tě zeptat zač trávíš svůj čas zde,

                                     však jak jistě sám, a správně, tušíš,

                                     zde mluviti je strašný hřích.

                                     Vlastně, nelze spáchati nic podobného,

                                     když za zuby se v ústech skrývá pouze temná díra.

                                     Nu, každý šli jsem tedy dál,

                                     jen já myslel na tebe,

                                     a ty snad na mne.

Svíčka pro slepce

                                     Ležím v tmavé trávě,

                                     asi někde v lese.

                                     Je však možné,

                                     aby v lese nebyl žádný strom?

                                     Já myslím, že to nelze,

                                     pak, to kolem asi lesem není.

                                     Padá rosa,

                                     divný chlad.

                                     Když, to kolem není stromů panství,

                                     komu patří tenhle hrad?

                                     Ležím v tmavé trávě,

                                     ale odkud vane tak strašný smrad?

                                     Zapálil bych svíci, kdyby tady byla,

                                     ale ona není a stejně nemám čím.

                                     Však i kdyby tady svíce byla,

                                     a já měl čím rozežhnout ji,

                                     nevím k čemu bych tak činil,

                                     když tam kde jiní oči mají

                                     své důlky páskou kryji.

                                     Nevím kde jsem a netuším proč napadla mě

                                                                                                             svíce.

                                     Snad...

                                     víc už nepovím,

                                     vždyť z toho co napadlo mě sám se strašně

                                                                                                          bojím

                                     a nevím proč bych strašil jiné.

Díra pod zvonem

                                     Na kostele visí zvon,

                                     pod zvonem je temná díra,

                                     říká se,

                                     že kdo se odsud dolů dívá,

                                     svojí duši v šeru skrývá.

                                     I já se díval,

                                     teď však v temném hrobě o svém zvonu sním.

... bim bam, bim bam ...

Peklo, nebo ráj?

                                     V pekle,

                                     a věřte, že nikomu bych nepřál aby skončil právě

                                                                                                                    tady,

                                     je tma.

                                     Ale, jenom někde,

                                     to je ... lepší případ.

                                     Ještě kousek hlouběji

                                     divný oheň žhne.

                                     Kdo k němu přiblíží se,

                                     rázem na uhel se spálí,

                                     ale nikdy nezemře.

                                     Dále,

                                     mají tady velké pláže,

                                     u moře.

                                     Však nikdy nepoznáš je.

                                     Tobě ukážou jen dno té vody,

                                     tmavé, studené a vlhké.

                                     Vůbec nedokážeš představit si,

                                     jak je strašné lapat po dechu,

                                     nad sebou mít kilometr vody,

                                     pod tebou něco velmi podobného,

                                     a k tomu všemu vědět, že duše tvá

                                     nikdy tělo neopustí

                                     a taky je tu ticho,

                                     ani hlásky, ve vodě jsi sám,

                                     jen milióny myšlenek se tlačí v tvojí hlavě,

                                     tak hezké sny, jdi už spát. 

Noční můra

                                     Co myslíš,

                                     potkám li v lese vlka,

                                     jenž výrazný má hlad,

                                     měl bych se ho bát?

                                     Ne, nemusíš odpovídat,

                                     vím, měl bych utíkat.

                                     Ale kam,

                                     představ si to se mnou,

                                     stojíš v temném, hustém lese,

                                     z dálky, velmi tichý sůvy hlas,

                                     nic víc, jen ty, vlk a stromy.

                                     No, nevím jak ty, ale já se bojím,

                                     mám strach.

                                     A víš proč? Co když ten vlk není sám?

                                     Možná kousek o podál, za stromem schován,

                                     stojí jeho pán.

                                     Jak vypadá as, né vlk, ale pán?

                                     Naštěstí v téhle chvíli většinou probudím se.

                                     Však musím říct, že jak dříve,

                                     rozhodně do postele netěším se.

 

A o lásce na konec

                                     Já mám krásnou dívku,

                                     modré oči, dlouhé vlasy,

                                     milí úsměv.

                                     Ach ne, prohlédl jsem,

                                     jaký šal mé oči kalil,

                                     má dívka není žena,

                                     ale není ani muž.

                                     Představte si, obcoval jsem s pekla pánem,

                                     či snad paní.

                                     Nedokážu popsat, jak strašné prohlédnutí.

                                     Navíc taky vím,

                                     po smrti s tímto tvorem na trůn usednouti mám.

                                     Já nechci, co však činit?

                                     Boha v mysli nosíval,

                                     ale s čertem spal.

 

...

 

Tak, teď víte kdo jsem.

Víte taky kdo jste vy ?!?

---