Čekání na potopu

Věděl jsem co je dobré a co ne, věděl jsem za čím jít. A když jsem to nevěděl, tak jsem s nadějí zíral do budoucna a tušil, že tam někde to všechno bude. Že se dozvím co je správně a co-jak má být. Věděl jsem, že tu máme svoji zemičku, ve které budeme žít šťastně a věděl jsem, že co je malé to je milé a na svém každý pracuje raděj, než na cizím. Proto taky těm dobře a lidsky smýšlejícím pánům nevyšel komunismus, že... Platilo, že máme být tolerantní k cizím kulturám, ale být rádi za tu svou. Vážit si jí a pracovat na tom, ať tu může být pořád. Říkali mi, že čeština je náš jazyk, skoro posvátný. Jak dlouho bojovali obrozenci za to, ať můžeme mluvit svou řečí? A jak dlouho se snažil Masaryk, abychom měli vlastní stát? A samozřejmě nejen on. Věděl jsem, že až budu velký, tak budu mít rodinu a budu se usmívat na své děti, které mě budou mít rády. Budu věrný a dobrý manžel! Ale na druhou stranu – lepší se usouloži k smrti, než v osmdesáti vzpomínat na první zážitky... PRVNÍ CHYBA! Tak to dopadá, když sem zatahuju úvahy z rozhovorů v pornočasákách.. Ale vlastně proč ne, kdyždý má a MŮŽE mít svůj vlastní, naprosto svrchovaný názor. A já mu jej nemám co brát, je to člověk jako já a asi má důvod proč si myslí co si myslí.Vlastně ani nemám důvod mu ten názor brát. NEMŮŽEŠ BÝT TAK NEVYHRANĚNÝ A TOLERANTNÍ vůči VŠEMU! Jakto coto pročpak? Protože.. Víš, lidi mají raděj, když vědí, na čem jsou. Aha.. Podobné jako s dárkama na Vánoce – je to šílenej svátek, ujetost. Komerce nás konzumuje a saje nám krev z žil, rodiny se rozpadají, vztay nejsou, žeňme se, žeňme se, žeňme se! A klidně za cenu, že se nebudeme ženit. A vdávat. Nebo jo, to můžeme, ale bez perspektivy – svatba, rozvod, svatba, rozvod... Zase mi tu něco nesedí, už jsem přece psal, že takhle ne, takto to být nemá. Buďme, nemějme smysl, ale proboha buďme a promězamě, třeba buďme v řadě. Nepřiznávejme to, to se nenos, ale proboha (promězamě) buďme v řadě. I když, padají bariéry, padají zábrany, padají hodnoty. Dělej si co chceš, dělej si co ti vyhovuje, nestřílej do neviných a nesuď! Nikdo není ve výsledku vinný. Zprošťjeme viny, buďme kamarádi! Buď můj dvěstěpadesátýšestý kamarád, buď můj... Juch, mám dvěstěadesátšest kamarádů, ale cítím se stále nějak sám. Fundamentálně osamělý. A k tomu věemu nevím, jestli je dobře, že Švýcaři zakazujou minarety, proč sakra u vstupu do skupiny na facebooku není možnost MYSLÍM SI, ŽE NEVÍM, JESTLI JE SPRÁVNÉ ZAKAZOVAT MINARETY!??? A tolik lidí mi říká, ať se stanu jedním z nich... Přidám se, vždyť na tom nezáleží, muslim, nemuslim, třeba musli, třeba éčka, třeba barvivo ze 100% přírodních surovin. Třeba člověk, třeba zvíře, třeba nezáleží...

Jen tmavěmodré okna pozorující noční oblohu zůstávají a třeba tu budou i za deset let, až my konečně budeme vědět, jestli je dobré patřit do skupiny podporující život, nebo je lepší ulehnozut do prachu a doufat, že to co nás čeká je lepší..