Genesis - alternativní verze

Co by bylo, kdyby...

     Bylo pravé poledne. Slunce příjemě hřálo. Adam odpočíval ve stínu rozkvetlé lípy.  Přišla za ním Eva. "Ty, Adame...?"  pravila tajemným hlasem... "Už zase?! Prosím, teď néé...!"  zabručel Adam, aniž otevřel oči. 

     Byl zrovna po obědě. Dobře vykrmený zajíček sám sebe dobrovolně ugriloval , aby tak splnil vůli Hospodina, svého Stvořitele. Jak Bůh řekl: "Vše živé musí sloužit člověku, pánu tvorstva, neboť jsem jej stvořil k obrazu svému!"  

     "Nó, něco mě napadlo"  nenechala se odbýt Eva.

      Adam pootevřel jedno oko. "Tebe ještě nikdy nic nenapadlo, tak to jsem teda zvědavej"  pravil Adam.

     "No, víš jak je uprostřed zahrady ta jabloň?"

     "Co je s ní...?" Adam otevřel i druhé oko.

     "Tak mě napadlo, že když nějaký jablko sníme, že budem jako Bůh. Dostanem schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem."

     Adam se posadil a řekl: "Tak tobě nestačí že si tu žijem v totální pohodičce a klídku?! Jediný, co po nás Bůh chce, je to, abysme mu nekradli jabka! Navíc, mě jabka stejně nechutnaj'. Já jsem spíš přes to maso... A kdo ti takovou blbost vlastně nakecal?!"

    "Had...!"

     Adam se postavil. "Had, ten pokušitel a strůjce všeho špatnýho?!"  Slastně unavený výraz z Adamovy tváře zmizel a rysy v jeho obličeji ztvrdly v křemen. Rázným a pevným krokem došel k jabloni, chytil hada za ocas a spráskal s ním Evu na holou prdel. Pak prudce švihl rukou a širokým obloukem zahodil hada přes zeď. Poté se opět uvelebil ve stínu košaté lípy. Založil si ruce pod hlavu a pozoroval oblaka. O celé věci s Evou už nikdy nemluvili...

 ilustrace od 7sup