Podchod

Temnou chodbou duní kroky

Mizí dny a letí roky

Místo lidí vidím duchy

Stěny tlumí vnější ruchy

Kde jsem já a kde jsou oni?

Proč mi závoj slunce cloní?

Pryč jsou navždy ptáci, sloni

Pohřební zvon pro mě zvoní

Sluch mi slábne, svět mi černá

Zůstat vzhůru - práce perná

Jen to tělo v lampy stínu

(jež už nemá žádnou vinu)

Otočené k nebi tváří

Jen to tělo slabě září

Skelný pohled, chladné údy

Přijímá chlad z černé půdy

Tep má slabý, přesto dýše

Budoucí člen mrtvých říše

Chvilku stojím - nesmím dále

S tělem nit mě pojí stále

Tenká nitka - život celý

Všechno, co jsme měli - chtěli

Stačí krok a nic už není

Toužím poznat, co se změní

Stačí krok - Kéž risk se cení!

Zmizí pro mne světlo denní?

Stačí krok a mizí touhy

Proč je věčnost čas tak dlouhý!?

Stačí krok… A co mi zbývá?

Mě přec síly neubývá!!

Stačí krok a moje tělo

Padne tak, jak stejně mělo

Stačí krok a z živé masy

zbude maso, kosti, vlasy…

Okamžik je dlouhý rok

Proč otálím?! Stačí krok!

Davy proudí, každý spěchá

mrtvola jej chladným nechá

Teď ten krok - jsme oba volní

Těla vzdech je trubka polní

Sirény klid naruší

-Mě už nic však neruší-

Tempo svižné -zbytečně

Všimli si mě -konečně

Snaží se mě oživit…

“Jsem už mrtvá! Nech mě být!!!”

Nemohu pryč - tělo žije

Slabě leč přec srdce bije

Já už nechci - svět mě děsí

Radš anděly, ďábly, běsy

Kašlu na tě, na tvé snahy

Vidím vpředu nové prahy

Už máš smůlu - už sem pryč

Za dveřmi jimž schází klíč