Podkrovní ateliér

Vystoupím po schodech
jak po své soukromé křížové cestě
do šera tvého ateliéru
Zašustí svlékané šaty
zašustí svlékané tváře
a ty se pak dotkneš bílých zad
zbičovaných množstvím kritik
zašeptáš
že příště to určitě dopadne lépe
vezmeš štětec a začneš malovat
prosebnici
nahou a zlomenou
skrčenou na podlaze pokoje
Nakreslíš velké oči
abys zdůraznil žal
nakreslíš drobná ňadra a žádné boky
abys podtrhl dětskou bezbrannost
"nebijte ji ona je přeci tak slabá
nebijte ji
nevidíte snad
že vám nerozumí?"
A já nevím
jestli jsem taková
a kdo je ta žena
která se na mě dívá z tvých pláten
To přeci nejsem já
nechci
nesmím být...
ale sama vím
že zase vystoupím po schodech ateliéru
po vlastní křížové cestě
vím
že zlíbáš zbičovaná záda
přestože mě neznáš
ale miluješ tu ženu z pláten
ženu s mýma očima
a s mými slzami
na bledé tváři

---