Písmák slzobol
---
ptactvem nabité nebe
mléčná dráha
voní po jahodách
otisky pohlaví
stvoly
to svěřitelné
co klube se ke slovu
tmyprostý sestup
"černá na černé"
pietní
těla
ležící vměsíční nestoudnosti
obloha zpocená naším dechem
tupý hvizd ticha
vichřice
za zdí bylo slyšet
sípání sotva obrveného dítěte
a já jsem tušila, že vjeho očích
láska není soubor baletních figurín
Marika ležela nahá na zádech, pod zadkem zastrčený polštář, nohy doširoka roztažené. Střídavě zavírala oči a snažila se představit si něco vzrušujícího, střídavě upírala zrak na Marka, který neobratně žmoulal vprstech kondom a snažil se o jeho nasazení. Měl ruce od lubrikačního gelu, takže mu prezervativ neustále vyklouzával a on se tomu pokaždé nuceně zasmál. Marika měla rozkrok proměněný včvachtavou krajinu a přemýšlela, co by asi teď měla cítit.
visím v pražské kavárně
na památku
- prvních modřin
na zadku
- třísel
povelová pantomima
zvýkřiků psaná suita
spředehrou
dolce do očí
a grave do klína
v průvanu výčitek
Andělé nejsou
to jsem pochopila
když mě uvázal
do průvanu
okoraná nehybností
děláš mi už jen
podlitiny
hluboko za zenitem
mého těla
život s křečí v tříslech
postavil jsi dům
pro nás
prý nejvíc útulný
dům bez dveří