Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tichá báseň jednoho večera

18. 12. 2009

2390

Autor

Manuamanua

Něžné jako slova, která nezazní

a přec cítíš, že je vyslovil.

Jako úlovek, co voní po mandlích,

ač je nikdo schválně nelovil.

Boží mlýny melou sice pomalu,

přece však Tvou bolest semlely.

Oplakalas to, co právě dostáváš,

bez dotyku pohled nesmělý.

Nemalujte čerta na zeď předčasně,

za zdí na Vás může čekat štěstí!

Kdo má v hlavě rozum, srdce na dlani,

nemusí předčasně pod zem lézti.

7 názorů

Manuamanua: chyba se vloudila, se slzou na víčku zřím již i sestřičku... Takže trochu změn: 3.sl.: by mohla prožít touhu svoji jinými tu vyslovenou, myšlenek útočí pak roji a mnohé zná zas Lásku svou! 4.sl.:Skrývám své /nebo ukrývám/

Manuamanua

03. 08. 2010

Dát tip

Delfín: :)

Delfín

02. 08. 2010

Dát tip

Občas též někdy báseň spíchnu, /prý srdce ukecané mám!/, do veršů trochu něhy vdýchnu a z komentů pak radost mám... Když píšu, tu mé srdce tančí písmákem pluje vesele, možná i jiná pěkně zjančí, snad i ta vaše, přátelé, by mohla prožít touhy svoje jinými tu vyslovená, myšlenek útočí pak roje a mnohé zas svou Lásku zná! Zkrývám své city ve své básni, ona je mnou a já zas jí, s ní na chvilku mi život zkrásní, když sním o dívce nevšední...