Stáří

STÁŘÍ

Staré křivdy

se krčí na okraji

mého svědomí.

To klesá až kamsi na samé dno

mé důvěřivé duše

a ta jen zoufale čeká

na teplé lidské slovo,

které zahřeje a potěší

Staré lásky

ukryté ve vzpomínkách

slunce a větru

na doby minulé,

kdy bolest a štěstí se střídá,

tak jako den s nocí.

Připadám si osamocen

tak jako pastýř tajných přání,

které ani chvíli nepostojí,

natož aby se vracely

Staré rány

ty se časem samy zacelí

zůstanou jen jizvy na těle

ale i na duši.

Proč se to vše muselo stát?

Jsme sice svědky poznání

které stále bolí,

ale snad je pro nás i poučné