Miláčku, kde jsi?

A.H.: Chtěls napsat přímo obehraná, že? Je to tak! Melancholie je prevít a člověka přepadne bez varování i při pouhém poslechu rádia...Je to dílko přesně pro milovnice osobních deníčků a památníčků, jak už tu poznamenaly Toscana a Petrusha 1. I takové bys tu možná našel... Ale ne každá přece chápe dílka typu Dej pracky z mého zadku či Fenomén jménem žena. A přesto i to jsem zplodil já a během chvilky inspirace...;o)))

zde opravdu sedí napsat, "ohraná písnička".

Kritici mají úplnou pravdu! Propadl jsem na chvilku sladkobolu a zkusil napsat cosi ve starém uplakaném stylu. Může za to asi i to, co tam postupně hráli...Nebýt té pískající konvičky, klidně by to mohlo být datováno do časů, kdy Franta Procházka chodil inkognito mezi lid!

no jo, je to taková prvotina na přáníčko.

pripomína mi to rečňovánky písané do pamätníčkov - zdrobnelinky, kudrlinky, slučky ...

P.S. Máš poslouchat Faktor :)

Je to neuvěřitelně hrozné, příšerné, děsivé - a naprosto v pořádku, pokud jde o začátečnické pokusy kontaktovat poezii. V začátcích jsou vždycky důležité dvě věci - slovní zásoba (zde je ještě co dohánět) a rytmus, řemeslo. To se tu vcelku daří. Záměrně proto nepíšu o samotném obsahu, který je de facto nedůležitý. Podobných pitomin je třeba sepsat stovky a tříbit na nich řemeslo, než bude mít vůbec smysl vložit do básně alespoň nějaký smysl, zatím by to bylo bohapusté plýtvání. Čili jak říkám - pokud jde o začátek, nemám větších výhrad (Ucho je zbytečně cimprlich, třetí strofa má sice do ideálu daleko, ale při troše snahy se do rytmu vleze). Pakliže se ovšem autor domnívá, že tímto veledílem završil svou letitou snahu o nalezení básně všech básní, jde o takovou malou, osobní tragedii :)

trochu to přitvrď, bečíš jak želva

Ty zdrobnělinky mi příliš připomínají nějakou Nanynku Kulichovu z dob rakouského mocnářství, co si psala "můj milý deníčku"...

svíčky hoří na konečné tramvajové lože si stýská kdo mi kávu osladí kdo zamíchá kdo ? mašinka v dálce už píská