Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOči pro pláč
Autor
Tristan
není
Leč budoucnost
Leč krásou býti omámení
leč hloupostí býti poraženi,
jako tvorové dnešní
my sjednotiti se musíme,
neboť zhyneme jednotou
světa.
X
Kde všichni mají vše
a vše má nás i jednotlivce.
Boje neustanou ani vázou
plnou kytek nikdo
neobstojí.
X
Leč hladomor a bída nás čekají
leč do války půjdeme se stroji,
jako stádo ovcí, zničíme se
navzájem.
X
Ten blud tiché nevděčnosti
zhatí nám i skryté tajnosti
i blázen pozná to i ono.
Mám teď okno.
X
X
X
Vladomylní
Od bojišti k vřesovišti všichni čumí v hledišti.
Každý sedí na židli sám v temnotě
černé. Hlídá si své bohatství
všichni jsou mi tak ukradení.
Lží se živíme, slyšíme jen co se nám zlíbí.
A to prase nechutné v korytě se reje
hlouběji a dále....
Hej prase, tlusté jsi dosti,
Hledí jen do sebe, dvacet let je bez sebe!
X
X
X
Krutá realita
Mě napadají ženy nahé,
píši věty blahé
co těší mé srdce
a nadzvedá poklopce.
Je zvedají mne uspokojí,
bílý tok života řine se
z kokota.
Dech se mi tají, vše
kolem blahem ovíjí se.
Srdce plesá štěstím svíjí se.
Mužnost padá k zemi a tak
se oči zavřely.
Náhoda, jen krutá realita!
X
X
X
Touha
Má touha teskně plouží
po tvém ňadru v mé loži.
Sametové tělo tvé, položeno
do oblak, vábivě nastraženo.
X
Každý by tě chtěl, jenže půvab
tvůj patří mě. Byla jsi nedobitná
jako hrad. Přátelství nás zbav.
Láska propukla.
X
Pocit žhavý, bolest a třesk však
příjemný. Tělo tvé nevinné pak
ulehlo vedle mne. Mysl má se spojuje,
tvá připojuje.
X
Plujme nebem, životy i krásami lásky.
Neopustím tě, jsi dokonalá.
Miluji tě. Naše schránky
splétají se jak kořeny času, jež se
prodírají zemí do nekonečna.
X
X
X
Nekonečná cesta
Cesta ubíhá, kolej cinká
motor vlaku řinčí rozjezdem.
Život mezi prsty mi utíká.
Úděl můj je oběť alkoholem.
X
Jedině žena mě může vysvobodit
a mé černé myšlenky rozehnati.
Jedině láska pevná jak hora může
mne probudit.
Eroze času nám nemůže
ublížit!
X
Živá voda proudí do mého chřtánu,
tím mé smysly mizí kdesi v šeru.
Bloudím dveřmi opuštěný,
pochcal jsem se, promiňte vážení!
X