Malý kousek ze mě

Hluboký smutek a bolest mnou prochází.
Vnímám jen, že musím dál.
Nelze zastavit. Jak?
Jak dlouho ještě? Jak?
Okolnosti mě drtí, člověk mučí.
Častěji vídám se se slzami v očích, než s úsměvem na tváři.
Však ve chvílích nejtěžších hřeje mě vzpomínka, myšlenka...střípeček světýlka...
...Láska
Přišla a zažehla plamen.
To nelze popřít, to spíš zapřít sebe.
Srdce mi hořelo, štěstím jsem tála.
Těžko si vzpomenout, že jsem se kdy bála.
Jak matka mě objala, jak tatík těšila.
Ve vlnách dobroty houpala, konejšila.
Milovala...
Tak krásně, jasně, obětavě.
Bez rozpaků, bez okolků bez bázně a bezvýhradně.
Nic nechtěla, nic nežádala...
Jenom by se rozdávala.
Milovala...jediný cíl...ať mě pozná každá bytost světa.
Vše proti Ní je jenom smutná věta.
Bez významu...bez života...
Ona je vším

---