Dílo č. 11 - Vyznání k píchání

.

Každý den máme stejný cíl
prožít sen, co se nesplnil
víme, že pouze díky droze
svítí nám slunce na obloze
nejlepší bývá milenka
patří jí každá myšlenka
nám žádný problém nedělá
píchnout si jehlu do těla
potom nám zase bude blaze
a jako motýl na obraze
budem si lítat po květech
snít o dálkách a o světech
kam nikdo by se nedostal
proto ji berem stále dál
a kdybysme ji neměli
tak bylo by to v prdeli
bez ní by život za nic nestál
nechtějte po mě, abych přestal
říkají, že jsme feťáci
co nezavadí o práci
prý je to mrcha prašivá
že rozkládá nás zaživa
čí vina je, čí nevina
a zákony jsou kravina
někde byl i náš začátek
nechcem se vrátit nazpátek
uděláme to stejně zas
ať třeba všechny vezme ďas . . .

.