Kralostvi

Mnoho let jsem se toulal nicotou, az jsem nasel vysnene kralostvi. V dobe meho prichodu se kralostvi prezdivalo Kralostvi Smireni.

Kralovna zila na ostrove, chranena hlubokou vodou, odkud vystrelovala svoje sipy. Byla kruta, ale prekrasna. Kralove ostatnich zemi si prali, aby je milovala.

Zeme byla pokryta jednou pavouci siti a litost rostla na polich. Hurikany strachu se valili krajinou tak dlouho, ze uz nebylo, co znicit.

Lidi davno zapomneli, ze jsou smutni. Nevideli studny plne nevinnych lidi, nevideli, jak se lez uhnizdila v jejich zivotech.

Jednoho dne se kralovna uvidela v zrcadla a uvedomila si, co vsechno zpusobila. Prisla za dablem a pozadala ho o pomoc. Demon strhl masku a zazpival ji par pisnicek.

Po mesicich bezesnych noci a proplakanych noci se rozhodla, ze musi dat sve risi novou tvar. Litovala minulych chyb a tak se pokusila o odpusteni. Jedinou vec, kterou chtela, aby ji kralostvi milovalo.

Stesti se rozdavalo v mestech, lide plakali radosti a smali se uctou. Hrobnici museli pohrbivat vsechen smutek. Laska rostla v lasku vecnosti. Bolest se spalovala v obrovskych plamenech a hrich byl jen radost ze zivota. Obyvatele nasli sve ctnosti ve viru zamilovani. Zamilovani do sve Kralovny.

Pak byla vyhlasena Svata valka. Kralovna si neuvedomovala, ze chce, aby trpeli. Lide utikali ze svych domovu, aby bojovali za svou milovanou Kralovnu, za lasku, kterou citili. Hracky byli ukradeny detem; staveli se nove kostely, aby nova vira byla lehci. Oslavy nemeli konce. Silnice byli rozsviceny i pres den a noci zarili vic nez hvezdy.

Vsichni drzeli pri sobe. Kralostvi se stalo jednou nedobytnou pevnosti uveznenou v neviditelne lzi.

Ona chtela vic. Laska pro ni nebyla naplnena. Lide ji slepe verili vic, nez cemukoliv predtim. A tak se stalo, ze ztratili vsechno, co meli. Nevedeli to. Cistota se nahradila nezralosti.

Po letech neuspesnych bojich, chtela dokazat, ze se neboji niceho – ani smrti. Na jedne oslave skocila do cernych vln.

Stal jsem tam tehdy s nimi a pamatuju si jejich oci, plne nadeje a zavisti v prvnich okamzicich. Ale po prazdne nejistote, to bolestne zjisteni, ze Kralovna utekla a zadne valky uz neni potreba.

Kralovna navzdy odesla, v recich tecou slzy. Kralostvi ma smutnou tvar, ale otevrene oci, jednou uvidi slunce. Nekteri odchazeji za ni, nekteri neveri a stale tam stoji, nekteri se vraceji domu – nachazeji vsak jen spinavy hnis a beznadejnou bolest. Lesy jsou spaleny, jezera jsou otravena a zeme je neurodna. Slysel jsem par mudrcu mluvit, ze mozna jen chtela najit smysl radosti ze zivota ,a ze proto byla zavrazdena. I andele se dokazou mstit.

Tak odchazim i ja, abych nasel jine kralostvi. Zatim jsem stale jen v horach. Nechal jsem tu vsechno. Ale jednoho dne se vratim pro vsechno, co me dokaze zahrat. Polozim kvetiny na jeji hrob.

Uz budu pripraven.