Jak vidím knihu Bůh na lavici obžalovaných od C.S.Lewise

C.S. Lewis

Bůh na lavici obžalovaných

str. 3. – …Jinými slovy, vidět neznamená věřit.

Na této straně pan Lewis píše o zázracích. Podle mě má pravdu. Člověk, který vyrůstá v moderním, materiálním světě, zejména třeba v Česku, kde podle průzkumu v roce 2001 je nadpoloviční většina bez vyznání. Těžko uvěříme našim očím, když nám mozek říká něco jiného. Jsme na vývojovém stupni nazvaném Homo sapiens neboli člověk rozumný a náš rozum, který je dopován televizí, politikou, stále novými vědomostmi a především prokazováním a vyvracováním jakýchkoliv výroků z historie. A v první řadě se toto, podle mého, týká mladých lidí. My jsme ti, co většinou nevěříme v Boha. Víme a věříme v darwinovu evoluční teorii. Víme, že neexistuje Ježíšek a nebo víme, že po smrti už nic není. Ale co když někdo uvidí „Ježíška“ nebo člověka, který má být po smrti? Řekne si, že to byl jenom stín, duchové přeci neexistují….Tudíž ANO, v tomto s autorem souhlasím.

str. 5. - výrok…Kristus je Bůh…

Tohle tvrzení/domněnku je pro mě velice těžké vyvrátit nebo potvrdit. Na světě je mnoho národů, kultur a lidí. A každá kultura věří v něco jiného. Každý ale v něco věří. Nikdo není nevěřící, protože každý by měl alespoň věřit sám v sebe. Ale k věci. Ano, na světě je mnoho kultur. Máme zde monoteistická náboženství, katolíky, pravoslavné, buddhisty, muslimy, hinduisty a mnoho dalších.

Polyteistická náboženství- například starověký Egypt, kde byla uctívána celá řada bohů a bůžků nebo antické Řecko a Řím. Pak se narodilo v Betlémě dítě, které v pozdějším životě, podle pověstí, dokázalo ony již zmiňované zázraky a lidé ho začali uctívat. Nazvali ho Bohem. Ale nemůžeme tvrdit- Kristus je Bůh. Za prvé, na světě je mnoho ateistů a ti Krista jako Boha neuznávají. K nim se řadím i já. Dále již zmiňované Buddhisty nebo Hinduisty. Nemůžeme říct Kristus je Bůh, když slovo bůh znamená pro každého něco jiného…

str. 11. - …Neměli bychom tuto skutečnost přeceňovat, neboť vědecké teorie se mění.

S touto větou snad nejde nesouhlasit. Žádná vědecká teorie není apriori daná na věčné časy. Vezměme si například –když už hovoříme o Bohu a božských záležitostech  - otázku postavení Země  a Slunce, jejich vzájemného vztahu. Všichni dobře známe  slova  …. a přece se točí i historická fakta o teorii Koperníka. Jeho nesouhlas s tehdejším dogmatem, že středem všehomíra je Země a Slunce se kolem ní otáčí. Ve své době neochvějná teorie, za nesouhlas s ní i možná smrt. Dnes se tomu jen smějeme a kroutíme hlavou, jak je možné, že tomuhle někdo věřil. Možná i některé dnešní vědecké teorie budou zítra překonané a naši vnuci a pravnuci budou kroutit hlavou a divit se, jak jsme byli nedokonalí. Ale to je správné, jít stále kupředu, objevovat nové, opravovat staré, překonávat již jednou poznané. Samozřejmě to žádá umění pokory a přiznání si, že jsme tvorové nedokonalí  a chybující. Také to ovšem vyžaduje schopnost tolerance a hluboké úcty před našimi předky a historií samotnou.

str. 13……Zacházíme s Bohem jako policie s obviněným; cokoli učiní,  může být použito proti němu

Nelze než souhlasit. Bůh je vinen neúrodou, Bůh může ta to či ono. Někdy je pro nás Bůh berličkou, na kterou se spoléháme, na kterou svádíme všechny své činy, to, co se nám nepovedlo, od Něho čekáme řešení, Jeho žádáme o radu. Nesnažíme se sami zmobilizovat své síly a jen čekáme na zázrak. A když náhodou nepřijde, žehráme Bohu, pláčeme a voláme: Proč jsi na nás zapomněl, co jsme udělali špatně? Pomoz nám. To si nezasloužíme.

Obviňujeme Boha, že nám nepomohl, že nás zavrhl, že nebyl tam, kde my, že pomohl jinému, možná méně dobrému, než jsem já…..

Proč raději nesklonit hlavu, neponořit se do svého nitra a zpytovat své svědomí: Udělal jsem všechno pro  zdárný průběh té věci? Nezanedbal jsem něco já? Ne Bůh je na vině, ale já. Já a moje slabost, lenost, neústupnost, nedochvilnost, neposlušnost, frajerství,……………………

Str.24    Myšlenka dosažení „dobrého života" bez Krista je založena na dvojnásobném omylu

Jako člověk, který nevěří – zatím nevěří, možná k té víře jednou dospěji, zatím tedy nevěřím – nemohu než nesouhlasit.

Nemyslím, že dobrý život musí být spojen jen s existencí Krista a víry v něj. Moji rodiče vedou dobrý život a již dlouho a bez víry v Boha. Uznávají zásady morálky, žijí  mravně, aniž by museli žít podle božích přikázání. Jsou tak vychováni, mají své zásady, vštípené rodiči, poznané a prověřené životem, nekradou, nezabíjejí ne proto, že se bojí Boha, ale proto, že mají morálku a zásady. Ty teď vštěpují mně, nevedou mě k víře v Boha, ale ani mi ji nezakazují. Říkají, že mám jít svou vlastní cestou. Zatím je to pro mě cesta mých rodičů, ale znám případy, kdy se  člověk v dospělosti k Bohu obrátil. Proto více než jindy tady platí známé: Nikdy neříkej nikdy.

Str. 27. - Kristus přemohl smrt

Moje nevíra v posmrtný život a v existenci Boha mě nutně musí vést k nesouhlasu s tímto tvrzením. Nikdo nemůže přemoci smrt, reinkarnace je pro mě zcela nepochopitelná. I v dnešní době technického vývoje a pokroku není nikdo schopen zmrtvýchvstání a dalšího pokračování plnohodnotného života. Proto považuji celou postavu Kristovu za legendami opředeného jistě zbožného člověka, který existoval, byl dobrý a zbožný, ovšem tady veškeré podobenství končí. Legendy mu připsaly schopnosti pro smrtelníka nepochopitelné a neakceptovatelné.