Poetův pláč

Kde jsou ty pohledy?
Motýlí křídla je ukradly,
odlétly na ostrovy,
zaplavené rezavou vodou,
schované pod vanou plnou,
slzí poeta starého.

Ptáš se, kam odtékám,
kapu po okrajích lodě,
plastového parníku,
topícího se v oceánech,
lží zapomenutých.

V těch posledních válkách,
uspořádám Valkýru soukromou,
pak pohladím tvé vlasy,
se slovy na rozloučenou.

Nakonec se zamyslíme,
kolikrát jsem stáli na křídlech,
v objetí milostném,
zpívali a tančili,
v dešti trakařů,
za hudby bláznů.