Přítel ArcimbOlda

Arcimb-Olda

1.

Helmu z hlavy patizonu,

udělal mi přítel Olda,

on je totiž realista

a zbožňuje Arcimbolda.

Z ředkvičky nos šáši klauna,

nasadil mi, a měl blaho,

že i další flóra, fauna

obléká mou bytost nahou.

Stejně jako Arcimboldo

měl však Olda manýr jeden:

neuměl říct ani slovo

jedný holce, jíž byl sveden.

A snad proto mě tu strojil,

jako stánek zeleniny,

obraz jí chtěl předat darem

příští týden na jmeniny.

2.

Bral to vážně, navíc nechtěl,

působit moc okatě,

že ta holka byla Laďka,

postavil mě do latě.

Já si říkám: „seš to tykev,

půjčovat se k psíkusu“,

zatím Olda-Arcimboldo

líčí lusky na pusu.

V zeleni mé tělo skryté

přivodit má touhu žen,

pro silnější dojem z malby

zůstal kousek obnažen.

3.

Portrét mít co možná věrný,

to že si prý za úkol dá,

když byl obraz téměř hotov,

rostl z Oldy arciOlda

Barvy mám jak Carravagio,

bílou bílou jako mouku,

před tím musí každá ženská

valit bulvy zpod oblouků.

4.

Když pak přišla v příštím týdnu

jednočlenná komise,

ohrnula Laďka nosem:

„Já mám radši Mattise...!“