O Tomášovi, který nechal uletět holubici, kvůli vrabčákovi na střeše

     Tomáš nepatřil nikdy mezi romantiky. Bral život takový, jaký je a nesnažil se ho nikterak změnit. Ke štěstí mu stačilo málo. Pivo v jeho oblíbené hospůdce, parta kamarádů okolo stolu a jeho holka na klíně. Přesně takové bylo pořadí jeho priorit.
     Jeho holka Vendulka si to uvědomovala. Šíleně ji štvalo, že je pro něj až třetí v pořadí. Bezmezně ho milovala a bála se ho něčím přimět, aby se to změnilo. A tak tedy po jeho boku spíše trpěla, než se radovala. Svého Tomáše doslova uhnala po tříletém procesu balení. Byl pro ni vším na světě.
     On ji bral spíše jako nějaký klenot, než jako svoji holku. Ukázat se s ní na veřejnosti, pochlubit se s ní kamarádům a čas od času se s ní potěšit. Přesně takhle se dá zacházet třeba s briliantovým náhrdelníkem. Nebo ještě lépe: takhle by se mělo zacházet s briliantovým náhrdelníkem a ne s děvčetem, které vám důvěřuje jak Bohu. To může mít zlé následky. Ale Tomáš toho vůbec nedbal. Koukal jenom na sebe.
     Když o Vendulce občas po několika pivech přemýšlel, neříkal si "mám to ale štěstí, že ji mám. Co bych si bez ní počal.", nýbrž "má to ale kliku, že mě sbalila. Co by beze mně dělala?" A z toho pramenila nevyrovnanost v tomto vztahu. Když jeden bezmezně miluje a ten druhý jen jeho lásku přijímá, neopětuje ji, nedává nic naoplátku, pak se nemůže jednat o harmonické spojení. Možná na oko.
     Pokud spolu byli sami, pak se choval Tomáš k Vendulce téměř jako pozorný milenec, ale jakmile šli někam s jeho přáteli, připadala si Vendulka jako páté kolo u vozu. A nutno dodat, že ti dva spolu byli málokdy sami.
     Bůh ví, jak by se jejich vztah vyvíjel dál, kdyby jednoho dne nevstoupila do Tomášovo života další žena. Byla to krasavice k pohledání. Tomáš se do ní zamiloval na první pohled a Vendulka přišla o to málo štěstí, které měla.
     Stalo se to asi takhle...

Tomáš šel s Vendulkou jako tradičně po škole do Zámecké pivnice, kde už seděli nad druhým pivem jeho kamarádi.
     Vendulka se ho snažila přesvědčit, aby šli někam "jenom spolu". Její přesvědčování bylo marné. On chtěl do své oblíbené hospůdky, na své pivo, za svými parťáky. Řekl jí přímo do očí: "Chci se bavit." Skoro se rozbrečela. Chtěla se ho zeptat, jestli mu je ještě dostatečně dobrá, ale raději tuto otázku ze svých úst nevypustila. Co kdyby odpověděl, že už ne? Nepřežila by to. Vždyť ho milovala. Alespoň si to myslela.
     A tak s ním šla jak ovce se svým pastýřem na pastvu.
Seděla na své židli v rohu stolu. Už ji nechtěl mít ani na klíně! Popíjela své malé pivo a divila se, jakým nesmyslům se můžou kluci smát.
     Nechápala je. Nechápala sebe. Co tady dělám? ptala se v duchu. Seděla ani nedutala, jenom se občas pousmála - to když se po ní Tomáš začal sápat. Začínalo jí to být odporné.
     Je to čím dál horší! křičelo její srdce.
     Toho dne pomyslela poprvé na rozchod. Uvažovala, jaké to bylo dřív. Když s Tomášem nechodila. Měla spoustu kamarádek. Každý den spolu někam chodily. Každý den jinam. Rozebíraly každou maličkost. Lehce koketovaly s kluky. A smály se a smály. To všechno se z jejího života náhle vytratilo.
     Získala srdce toho, koho milovala. Alespoň si to myslela. Nyní si uvědomovala, jak se mýlila. Věnovala mu všechno. Svůj čas, své štěstí. A co dal on jí? Nic. Jenom ji využíval.
     Zavolal, když se s ní chtěl vyspat. Nebyl k zastižení, když si s ním potřebovala popovídat.
     S jeho kamarády museli být pořád. S jejími přítelkyněmi jí zakázal se stýkat, natož aby s nima šli na nějakou oslavu.
     O tomhle všem uvažovala, zatímco pila své malé pivo. Bylo odporné, přesně jako jejich vztah. Čím déle to nechávala zvětrávat, tím to bylo horší. Jak jedno, tak druhé.
     V tu chvíli si uvědomila, co musí udělat. Vylít sklenici. Dát mu kopačky. Dneska. Zítra. Prostě co nejdříve. Proč ne hned?
     Ale teď k tomu nebyla vhodná příležitost. Všichni se zvedali. Pět piv a dost. To byla jejich norma pro všední den.
     Počkám, až budeme sami. Až se rozloučíme s jeho kamarády, pak bude ta správná chvíle.
     Mezitím, co Vendulka uvažovala o svém trápení, vešly do hospůdky dvě krásky ladných tvarů. Vysoká blondýna a menší bruneta. Posadily se na barové stoličky. Vendulka zabraná do svých problémů si jich ani nevšimla. Za to ale její kluk zpozorněl. Na té blondýně, která měla perfektní postavu, mohl oči nechat. Když ji v duchu srovnal se svou holkou, došel k závěru, že je to to samé jako by vedle sebe stavěl vítězného koně Velké pardubické a starou herku.
     Zamiloval se do ní hned. Na první pohled.
Musí ji dostat. Co nejdřív.
     Co bude s Vendulkou ho ani trochu nezajímalo. Byla pro něj už jen obnošeným šperkem, který potřeboval nutně vyměnit. Radili mu to i jeho kamarádi. A tamhle u baru sedí pravý poklad. S holkama problémy nikdy neměl. Měl vždy tu, na kterou si ukázal. Už se viděl v posteli s touhle bohyní.
     Když odcházeli, jejich zraky se střetly. Usmál se na ni. Ona mu úsměv opětovala. Ale spíš rozpačitě než mile. Vida, asi jsem ji zaskočil. Rozhodl se, že se sem ještě vrátí. Jen co se rozloučí s kamarády. A taky svou holkou samozřejmě. S tou možná napořád. Ani trochu mu jí nebylo líto. Ze začátku to šlo, ale poslední dobou už ho vůbec nepřitahovala. Pořád ho chtěla mít pro sebe a to mu bylo proti srsti.
     Když konečně osamněli, rozhodla se Vendulka učinit výpad.
     "Tomáši, já bych ti chtěla něco říct."
     Její kluk byl ale myšlenkami úplně jinde. Přemýšlel, na co se má vymluvit, aby se jí pro dnešek zbavil a mohl se vrátit do Zámecké pivnice.
     "Tomáši!"
     "No, co je?"
     Vendulka zaváhala. Třeba dělá chybu.
     "Chtěla jsem ti něco říct."
Řekla to takovým způsobem, že by každý kluk pochopil, co bude asi následovat. Ale Tomáš byl mimo a nic mu nedošlo.
     "Nemohlo by to počkat do zítra? Dneska mi není nějak dobře. Půjdu si lehnout."
     A aniž by čekal na odpověď, trochu drsně ji políbil. Jí se to ani trochu nelíbilo, ale co mohla dělat? Rozloučili se a vydali se každý jiným směrem.
     Tomáš spěchal celý nadržený zpátky. Nemohl se dočkat až se dotkne hebké šíje té krasavice.
     Vendulka šla pomalu ke svému domovu. Po očích jí stékali slzy. Probrečí celou noc.
     Dneska to nevyšlo, ale zítra...říkala si pro sebe...zítra se s ním rozejdu.
     Byla o tom přesvědčená, ale bála se, že to nedokáže nikdy.


     Když se Tomáš vrátil, ty dvě tam ještě seděly. Zaujal místo hned vedle té, která mu po dnešním večeru musí patřit. Objednal si koktejl, aby vedle svého objektu touhy neseděl na suchu. Už jen její blízkost ho vzrušovala. Potil se a byl nervózní.
     Sakra, jsem s tou Vendulou vypadl nějak ze cviku, dušoval se.
     Poslouchal, o čem si ty dvě povídají. Z jejich rozhovoru nebyl dvakrát moudrý. Vyprávěly si totiž o svých nakupovacích zážitcích.
     Počkal, až nastane v jejich rozhovoru pauza, a pak se mezi ně vetřel.
     "Dingala, dingala."
Nechápavě na něj vytřeštily oči.
     "To je etiopsky, krasavice, krasavace," pokračoval. Nějak tak předpokládal, že ty dvě tento jazyk neovládají. Stejně jako on. Vymyslel jsem to ale pěknou blbost, napadlo ho vzápětí. Snažil se situaci zachránit svým neodolatelným úsměvem. Ten zabral vždycky.
     "Vypal." zchladila ho jeho vyvolená. "To znamená česky, abys neotravoval."
     A dál si ho už nevšímaly. Začaly se bavit o počasí.
     Tomáš koukal jak ťulpachovej. Na takový neúspěch nebyl zvyklý.
     První útok nevyšel. Nu co? Jen se nesmí vzdávat. Někdy to trvá trochu dýl, než ženy docení moje kvality.
     Dopřál si menší pauzu na oklepání, během níž dopil svůj drink. Lehkým pohybem hlavy si přivolal barmana. Druhé kolo mohlo začít.
     "Třikrát to, co mají tyhle dvě." pošeptal mu.
     Když barman stavěl před blondýnku a brunetku jejich koktejly, divily se, kdože se je to snaží opít. Barman bez váhání ukázal na vedle nich sedícího Tomáše.
     "Jé, dík" nechala se slyšel jeho bohyně. Tentokrát už mluvila o poznání příjemnějším tónem než předtím. Tomáš se v duchu zaradoval. Mám ji.
     "Na vaše zdraví." pravil Tom a pozvedl svou sklenici.
     Obě dvě "dingala" se k přípitku přidaly.
"Na tvoje taky."
     A pak už to šlo lehce. Tomáš si připadal v podobných situacích jako ryba ve vodě. Vyprávěl jim svoje zážitky. Z větší části se jednalo pouze o jeho fikci, ale ty dvě na něm mohly oči nechat. Poslouchaly ho a smály se.
     Vida, můj talent při mně nakonec přeci jen zůstal.
     Ona brunetka, která se jmenovala Lucka, je asi za hodinu opustila. A nechala ty dva taktně o samotě. Kamila, tak zní jméno oné bohyně, ji o to požádala, když byl Tomáš na toaletě. Situace pro něj byla čím dál tím víc příznivější. Ani nedoufal, že ji dostane takhle rychle. Ale nezlobil se.
     Asi po třech koktejlech se políbili.
     Tomáš už poznal hodně holek, ale žádnou takovou, která by líbala jako Kamila. Připadal si jako v sedmém nebi. Ten její jazyk, hebká kůže, pevná ňadra... už se téměř neovládal. Měl co dělat, aby z ní nestrhal šaty ještě tady. Ostatně moc práce by mu to nedalo. Měla na sobě jen to nejnutnější. Tričko s hlubokým výstřihem a pod ním už jen ty své dva skvosty. Rifle na tělo by pro Tomáše nebyly taky žádnou velkou překážkou.
     Cítil, že mu alkohol už stoupl pořádně do hlavy. Rozhodl se zaplatit.
     "Co budeme dělat teď?" zeptal se okatě.
     Kamila se svůdně usmála.
     "Mám volný byt, miláčku." řekla a dychtivě ho políbila.
     Odcházeli. Ostatní muži v této hospůdce Tomášovi hořce záviděli.

     Vendulka si přes noc všechno rozmyslela. Přehodnotila znovu celou situaci a došla k závěru, že se rozejít vlastně nechce. To včera byl jen takový myšlenkový úlet. Vždyť Tomáš na ni není až zas tak moc zlý. Pravda, sice ji občas svým odtažitým chováním dost naštve, ale nic přeci nemůže být naprosto dokonalé. Ani láska.
     To si myslela ona. A hluboce se mýlila. Láska je totiž ta nejdokonalejší hodnota v celém vesmíru. Neexistuje čistější ani šlechetnější cit. Nad lásku není.
     Problém je v tom, jak ji prožíváme. Málokdo dovede prožít lásku takovou, jaká ve skutečnosti je. Proto je mnohdy zlá a nešťastná. Proto jí někdy zlořečíme. Ale chyba je v nás. Láskou rozuměj cit, nikoliv vztah. Ten je pouze jejím vyústěním.
     Láska je křišťálově čistý pramen. Vyvěrá hluboko z nitra. Je, právě tak jako voda, nezkalená a má blahodárné účinky.
     Zurčící lesní potůček se dá přirovnat k rodícímu se vztahu. Ničím nezkažená idylka panensky nedotčené přírody. Peřeje. Dny plné radosti. Čas se valí závratnou rychlostí stále vpřed až...
     ...řeka. Průmyslové závody a města sem vrhají své odpady. Na cit působí spousta vnějších podnětů. Peníze, přátelé, stres, ztráta povědomí o tom, kde je pramen... Konec krásy. Konec harmonie. Konec mnoha vztahů. Jen nejsilnější jedinci dospějí se svou láskou do zdárného konce, čímž je stáří po boku milovaného patrnera. Život plný vzpomínek na něco krásného. Moře. Miliony pramínků spojených v jeden velký celek. Miliony zážitků. Miliony šťastných lásek. Ale navíc halda nečistot a neštěstí.
     Ničíme řeky. Ničíme lásku. Ženeme se za vidinou úspěchu a vidíme jenom sebe. Říkáte si, že tenhle popis na vás nesedí? Jste jiní? Lepší? Pak vám gratuluji. Jste možná spása lidstva. Dokonalého lidstva.
     Vendulka byla silná. Bojovala o svou lásku. Chtěla se svým přítelem dospět do svého moře. Ale byla slepá. Neviděla, že se jí poté, co spadli z vodopádů rozkoše, ztratil. Vylil se z břehů. Vyhloubil si jiné koryto. To mu vyhovovalo víc.
     Lásku zadusilo jeho chování.
     Vendulka na něj čekala před školou. Jako každé ráno. Těšila se na jeho polibek a rozespalý pozdrav, který pronesl dost často nevrlým tónem. Na to už si ale zvykla. Vyhlížela, až se mezi hlavami studentů objeví ta jeho. Je tak nádherný. Á, konečně.
     Vyběhla mu vstříc. Chtěla ho obejmout, ale on uhnul.
     Co se děje?
     "Nech mě, bejt!" odsekl.
Zůstala stát jako opařená. Nechápala. Tomáš si jí nevšímal. Šel dál. Pokusila se ho zadržet, ale on se jí vysmekl.
"Já tě miluju, Tomáši." špitla.
     Otočil se k ní. Chvíli se na ni jen tak koukal. Znovu ji srovnával s tou, s kterou prožil dnes velkou noc plnou pádů z himalájských výšek. Došel k závěru, že ta holka, co stojí před ním, je sice jakž takž hezká, ale v posteli neperspektivní. Nedočkal se od ní už dlouho něčeho nového, něčeho vzrušujícího.
     Tohle jí všechno řekl. Nezapomněl se pochlubit, v jaké společnosti strávil dnešní noc. Pak ji opustil. Navždy.
     Vyrazil jí dech. Ba co víc, vyrazil jí srdce. Když se člověk dlouho k někomu upíná, spoléhá na něj skorem víc než na sebe, způsobí vám jeho ztráta víc než bolest.
     Najednou zjistíte, že nemáte proč žít. Pro koho žít. A chcete umřít...
     Toho dne nešla Vendulka do školy. Šla se zabít.
     Několik hodin stála vedle kolejí a pozorovala kolemjedoucí vlaky. Při každém si říkala: "Pod ten další skočím." Takže neskočila. Naštěstí.
     Uvědomila si, že takový hajzl jí za to nestojí. Těsně po tom, co jí to řekl, by neváhala a svůj život skokem ukončila, ale během několika minut se její emoce trochu zklidnily. Špatná nálada ji však doprovázela ještě několik týdnů.
     Ale nakonec byla strašně ráda, že nemají školu hned vedle trati.


     Když si jdete do směnárny vyměnit koruny za marky, dostanete sice hodnotnější měnu, ale za budete mít v kapse méně peněz. Tedy co do množství. Vždycky mi tak nějak připadalo víc 1 800 korun českých než 100 marek německých. I když je to vlastně zhruba stejně.
     A zrovna tak pořídil Tomáš. Místo s krásnou dospívající puberťačkou chodil teďko s božsky nádhernou, vyspělou dvaadvacetiletou modelkou. S Vendulkou mohl být pořád, ale s Kamilou jen tehdy když ona měla čas a náladu. Navíc ji už po týdnu podezíral z toho, že je mu nevěrná. Jeho kamarádi ji viděli v baru s nějakým Němcem.
     Ale co jí na to měl říct?
     Nemohl se jí přeci zeptat: "Zlatíčko, je pravda že sis to včera rozdávala s nějakým skopčákem? Že nebyl lepší než já?"
     Prožíval muka. Od toho jejich poprvé s ní spal sice ještě hodněkrát a pokaždé to bylo lepší a lepší, ale stejně mu něco zásadního chybělo.
     Divil se.
     Mám všechno, o čem jsem kdy snil, tak co mi, ksakru, schází?
     A divil se tím spíš, že s Vendulkou to něco měl.
     Občas ji ve škole tajně pozoroval a přemýšlel o sobě, o Kamile a o Vendulce. Dlouho si lámal hlavu nad řešením záhady tohoto trojúhelníku.
     Když jednoho dne spatřil na Vendulčině tváři náznak úsměvu, tehdy mu to došlo.
     A tehdy pochopil o co jde. O lásku. Kamila ho nemilovala. Neoplácela mu stejnou měrou to, čeho on jí dával celé žoky.
     A totéž jsem dělal celé měsíce já jí. Mojí Vendulce.
     Litoval všeho, co udělal špatně. Všechno udělal špatně.
     Vyměnil holubici za vrabčáka, který sedí na střeše hodně vysokého domu.
     Kamila s ním dlouho nevydržela. Nezvládal její tempo ani její nároky. Opustila ho. Důvod: nekoupil jí krásný briliantový náhrdelník, který si tak moc přála.
     O několik dní později mu jeho kamarádi donesli, že ji zase viděli s tím Němčourem. Na krku prý měla nějaký nový šperk.
     Tomáš poznal za svůj život ještě hodně žen, ale žádná ho nikdy nezahrnula láskou tak jako Vendulka.
     Ta se vdala za svého přítele z dětství. Moc super chlapa. Žili spolu šťastně až do smrti.

---