O stíhačkách a konzervě vepřovýho

"Pche... To byla hospoda a jak VYHLÁŠENÁ hospoda, panečku!"
Děda stojí před zbouraným domem, ze kterého dělníci vybírají nepoškozené cihly a nakládají je na plošinu za traktorem.
Je je stářím shrbený, na hlavě má radiovku, kterou je možno vidět již jen ve filmech pro pamětníky.
"Tady jsme se jednou se Zátopkem tak zlinkovali, že... Ale von to pak ráno stejně všem natřel... Vo tři kola, vojáček jeden! Starosta ho tenkrát pozval na závody..."

Městečko se koupe v letním slunci, děda nemá co na práci, a tak dál vzpomíná: "A von vám Emilek po všech těch rundách ráno na stadionu vyndal z vojenskýho báglu půlkilovou konzervu vepřovýho. Takhle si ji votevřel nožem a představte si to, chlapi, celou ji na místě sežral! Jen tak bez ničeho..."

Nedaleko dědy se zastavuje několik chlapců, kteří z nudy prolézají zbořeniště. Pozorují muže při práci a poslouchají dědu, který již zase pokračuje: "Jo Emil, co ten vám byl za člověka! A pak běžel jak šílenec! Všem to nandal a ještě na mě ten blázen bláznivá v tom trysku zamával!"

Jeden z dělníků se v sutinách sklání, cosi si tam prohlíží, a pak to hází chlapci, který stojí nejblíže: "Chytej kovboji! Ta je z leteckýho kulometu... Z německý stíhačky."

"Ty vole jeden, takováhle kulka ti prošije zed i s celou rodinou za ní, vole, si piš... Ta pamatuje válku"
Kluci sedí na mezi za městem a nábožně si prohlížejí jako palec dospělého muže velkou kulku se zdeformovanou špičkou.
"Z fašounský stíhačky, vole..."
"Za války prej takhle Němci kropili celej svět."
"Dobře mu tak..."

Očima přejíždějí po městě před nimi, snaží si v jeho ulicích představit nacisty, nad jejich hlavami letadla s hákovými kříži a Emila Zátopka, který okolo toho všeho jako první běží a se smíchem na ně mává.