Co vody proteče

Miroslawek: Já mám jiný názor i na tu znalost.

to není o názoru, ale skutečně o znalosti... a už mlčím

Páter: vždyť sny jsou v podstatě základ všeho... díky

sny jsou krásné, jen ať jsou. ve dne také hvězdy nejsou vidět a přece se každý večer objeví.někdo je vidí, někdo přehlíží,jiný nechce vidět.ať žijí sny t***

Miroslawek: Vím, o čem mluvím, tak ze mě prosím nedělej vola, ano? :) Každý máme svůj názor a očividně si ho nevyvrátíme, takže diskuze opravdu je zbytečná, jen nemusí být ukončená takhle. Tvůj názor uznávám, leč nenaplňuju.

LaCarrie: vůbec nevíš, o čem mluvíš, nicméně diskuze je asi zbytečná, takový profesor Higgins nejsem ;o)

To je spíš, jako když hraju na kytaru. Vím, jak se která struna jmenuje, vím i, jak se jmenujou akordy, které hraju, ale že bych věděla, jaké tóny hraju, když si jen tak improvizovaně brnkám? Ne, to nevím. A mám to stejně s básněmi. Nechci se šprtat jakousi teorii, která možná platí, ale kterou s trochou citu každý vycítí sám a pojmenovat ji je trochu k ničemu. Mám raději tu "uměleckou stránkou věci", a strašně nerada se nechávám něčím omezovat. Nikdy jsem o téhle básni netvrdila, že je dokonalá, a ani to tvrdit nebudu. Je prostě moje - z určitého rozpoložení, určité nálady, stejnou už nikdy mít nebudu, a tak to měnit nechci.

Nechci být jízlivý, ale to máš jako kdyby ses chtěla vydat autem do Plzně, sedla za volant a při pohledu na něj bys řekla: "tohle vidím opravdu prvně". V první zatáčce málo platné. Španělé mají takové přísloví: Chcete-li být toreadorem, musíte nejprve poznat, co je býk.

Vidíš, tohle vidím opravdu prvně... (Jen nemám moc ráda psaní veršů podle návodu.)

Neděkuj a pamatuj si, že přízvuk je v češtině vždy na první slabice slova. Tedy pokud jej na sebe nevezme předložka. Příklad: (X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná) Utíká do vizí Xxx Xxx = daktyl, daktyl Stát - a zmizí X x Xx = trochej, trochej Rytmický průběh obou veršů spolu nekoresponduje a to je chyba mírně řečeno základní.

koloušek, Miroslawek: děkuji :)

sny, zřejmě erární ;o) nezvládnutá forma, plno slovních výpůjček, přitom neobratná artikulace myšlenky

T*