Řekl mi že jsi líbezná

Nejvyšší vladař
ten jež srdce zná
řekl mi
že jsi líbezná
mluvil o květech jabloní
jež spí v mrazu
sotva tě dohoní
malíř jež do obrazu
by vetkal tahy štětce
jak tkadlec do plátna
tvou dlaň jež tak měkce
do té mé zapadla
jak srny do závějí
komety za obzor
ti kdož se v nitru chvějí
kdo rozpoznali chór
andělských písní
nástrah propastí
že v nozdrách klisny
tkví život úžasný
tornádo sténání
nad námi dráha Mléčná
s výčty všech možností
co mohlo být, je a bude
kronikář všemocný
šermuje nad osudem
svým perem smočeným
mou touhou po studánce
té která v údolí
krále i ztroskotance
lákává v pokleku
hlavy sklánět
a rty srkat
a skrze hřebeny
tvých naděr pokukovat
po loknách kadeří
co divoce se vzpouzí
námořník uvěří
že nezahyne v bouři
že mračna se rozplynou
mou hloubkou jsi
mou mělčinou
jež do bezpečí vede karavany
tančíváš ve snách za svítání
zběhům jež vedou na smrt
šeptáš o naději
a to ti bývá nejsmutněji
když pro nic
vším se platí
kéž budeš navždy omývati
rány zhnisané od sněti a zloby
všem asketům
co minarety zdobí
srdcem nejčistším
v sebezapření
šeptáš že JSI
že to není blouznění