Buším do zdi

Buším hlavou do zdi
a ozvěna mi vrací
křik mozku, co se pomaličku
mění na kaši
Myslíš, že to dělám
jen tak pro legraci?
Anebo že - nedej bože-
tě chci postrašit?

Já to myslím vážně
musím vyhnat z hlavy
tu zarputilou šedou hmotu
- jediné JÁ, co mám
Tenhle příběh stěží
už ti dovyprávím
Že je srdce sídlem citů?
Vychytralý klam....

Ne v srdci, to v mé lebce
se uhnízdila láska
a vyvedla tam svoje mládě
co nemá nikdy dost
Až dostanu se k němu
(slyšíš? kost už praská!)
pak ho pošlu jednou provždy
k ďáblu na věčnost

Potom můžu umřít
to mně zvoní hrana
bez lásky je člověk slupka
pouhopouhý stín
Vždyť - jak můžu mít ráda
- a nebýt milována?
I když hlavou do zdi buším
- víc se nedovím...