Na hraně

Na hraně

Jednou svět nebude kulatý.

Člověk bude narážet na jeho hrany.

A potrhaná atmosféra,

vyschlá jako mořská pěna na pobřeží,

nechá své cáry viset z nebe.

Bezvládně.

Já zůstanu na jednom z vrcholů.

Slzy schoulené do igelitu

shodím ze svahu dolů.

A ony se roztříští.

Pak zbudou jen střepy rozplizlé po údolí.

Nehybné.

A ty u jeho dna.

Rozpitý v paprscích prachu.

Jen malý stín mezi menšími.

Budeš počítat své kroky,

než zakopneš o velikost své nicoty.

Tiše.

A naše láska bude jen odrazem světla

na hladině nehybných toků

padajících v kaskádách dominových kostek.

Jen úzká škvíra v našem srdci

dovolí ti protáhnout se.

Slepě.

Jednou svět bude jehlanem.

Ti nahoře budou padat dolů,

ti dole se budou drápat k vrcholu.

A dlaně plné střepů

a těla pořezaná od bledých cárů

Budou lapat světlo vodopádů .

Marně.